Raymond Chandler citáty

strana 5

„Když kniha, jakákoliv kniha, dosáhne jisté intenzity uměleckého prožitku, stává se literaturou.“

„Ředitel je člověk jako každý jiný, jenže o tom neví.“

„Pro spisovatele existuje jen jediná záchrana: psát.“

„Alkohol je láska. První polibek je zázračný, druhý je důvěrný, třetí je rutina. Pak už dívku svléknete.“

„… Ano, jsem přesně takový jako postavy v mých knihách. Jsem tvrdý chlapík a je o mně známo, že dokážu holýma rukama přepůlit rohlík…“

„Záleží vždycky na tom, kdo to píše a co v něm je, z čeho to píše …“

„Když píšete román a jste na pochybách, nechte dvě osoby se zbraněmi projít dveřmi.“

„Byl to chladný a velmi jasný den. Mohli jste vidět dlouhou cestu - ale ne tak dlouhou, jak odešla Velma.“

„Dívka spala, nehybně, v tom zvlněném uvolnění, kterého dosáhly některé ženy a všechny kočky.“

„Měla oči jako zvláštní hříchy.“

„Rytíři v této hře neměli žádný význam. Ta hra nebyla určená pro rytíře.“

„Detektiva v televizi vždy poznáte. Nikdy si nesejme klobouk.“

“Love interest nearly always weakens a mystery because it introduces a type of suspense that is antagonistic to the detective's struggle to solve the problem. It stacks the cards, and in nine cases out of ten, it eliminates at least two useful suspects. The only effective love interest is that which creates a personal hazard for the detective - but which, at the same time, you instinctively feel to be a mere episode. A really good detective never gets married.”

“The mystery story is a kind of writing that need not dwell in the shadow of the past and owes little if any allegiance to the cult of the classics. It is a good deal more than unlikely that any writer now living will produce a better historical novel than Henry Esmond, a better tale of children than The Golden Age, a sharper social vignette than Madame Bovary, a more graceful and elegant evocation than The Spoils of Poynton, a wider and richer canvas than War and Peace or The Brothers Karamazov.”

“By the way, would you convey my compliments to the purist who reads your proofs and tell him or her that I write in a sort of broken-down patois which is something like the way a Swiss-waiter talks, and that when I split an infinitive, God damn it, I split it so it will remain split, and when I interrupt the velvety smoothness of my more or less literate syntax with a few sudden words of barroom vernacular, this is done with the eyes wide open and the mind relaxed and attentive. The method may not be perfect, but it is all I have.”