Robert Vano citáty

„Jednou jsem si před práci zase šňupl. Stříhal jsem paní v roláku, tak jsem stříhal, stříhal tak, že jsem jí ostříhal nejen vlasy, ale i celý rolák Pak přišel její manžel a já musel zadními dveřmi utéct.“

„Ve třiceti jsem si myslel, že už jsem vše zažil a už nemusím žít. Tak jsem se chtěl oběsit. Paní sousedka zavolala mým kamarádům, ti přišli, donesli mě do volkswagenu, odvezli mě na chatu do lesa. Tam mě zavřeli do sklepa a nechali mě tam asi osm měsíců. Tam jsem spal a křičel, že je zavraždím.“

„Ve třiceti jsem pak cítil, že musím odejít z New Yorku. Chtěl jsem od těch lidí pryč, dealeři věděli, kde bydlím. Tak jsem odjel do Milána a začal jsem od znova.“

„Myslel jsem si, že Ostrava je takové malé San Francisco.“

„Měl jsem kamaráda Jardu, kterého stejně jako mě nevzali na vysokou. A Jarda řekl, že utečeme. Jenže jsme neměli peníze. Já ukradl tátovi magneťák a Jarda tátovi známky - byl to filatelista. Prodali jsme to za dva tisíce korun. Jarda byl zamilovanej do krásný Evy, která byla všechno možný. Slovenka, Maďarka, Židovka a hlavně panna! A babička moje říkala, že panny mají cenu. Tak jsem si myslel, že když s námi odejde na Západ, tak ji prodáme a dostaneme za ni milion.“

„Vždy jsem si myslel, že coca cola je nějaký alkoholický nápoj, protože v 50. letech jsme tu neměli žádné informace. Na začátku 60. let do kina přišel dokumentární film o New Yorku a vždy tam ukazovali coca colu. Když jsem emigroval, tak jsme si za dolar s kamarádem koupili coca colu. Tak jsme si ji rozdělili a pili. Ptal jsem se ho: "Cítíš něco?" odpověděl "Necítím nic". Bylo to neštěstí. Pochopili jsme, že je to jen limonáda.“