Stefan Zweig: Populární citáty

„Jediné právo, které člověku zbývá, je právo, aby si směl pojít tak, jak se mu líbí… a aby mu ostatní dali se svou pomocí pokoj.“

„Ze smutku se nezrodí žádný čin.“

„Nic nepovzbudí inteligenci víc než vášnivé podezření, nic nerozvíjí všechny schopnosti nezralé mysli víc než stopa unikající do tmy.“

„Svoboda není možná bez autority, jinak by se proměnila v chaos a autorita není možná bez svobody, jinak by se proměnila v tyranii.“

„Šťastný člověk nevnímá čas.“

„Iluze není možné setřást tak lehce jako rtuť teploměru.“

„Je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl – ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj.
— Netrpělivost srdce“

„Ale stejně nevyhnutelně jako se rez ukazuje na železe, provází velké zisky jed závisti.“

„Neštěstí činí zranitelným a neustálé utrpení nespravedlivým.“

„Žádná vina není zapomenuta, když o ní ví svědomí.“

„Žádný lékař nezná lepší lék na unavené tělo a ztrápenou duši, než je naděje.“

„Dlouhé utrpení unaví nejen nemocného, ale i soucit druhých.“

„Nic není mocnější než úmysl, který změníme ve skutečnost.“

„Člověk nemá vždy věřit tomu, co by chtěl, aby bylo pravda.“

„Strach a pokora se dají vynutit, úcta a vážnost nikoli.“

„Každá osoba si vždycky vybírá nějakou jinou skupinu ubožáků, aby si na nich kolektivně vybíjela nahromaděnou zášť.“

„Skvělí jsou vždy hrdinové, které nikdo nezná.“

„Pravdy je možné šířit, ale není je možné vnucovat.“

„Velký příklad vždycky buď zkazí, nebo povznese celou generaci.“