„Seděl jsem na pohovce, nohy na konferenčním stolku přesně tak, jak to Zdeňka nesnášela, a civěl na vibrující mobil. Posouval se po skle jako světluška s epileptickým záchvatem, bzučící a otravná jako celý roj Karafiátových Broučků. Přijmi ten hovor, kmotříčku, přijmi, sic nepěkně se tvému svědomíčku povede.Běžte do hajzlu, Broučci. Fakt už běžte do hajzlu.“Štěpán Kopřiva Rychlopalba
