„Bez našeho svolení nám nikdo nemůže ublížit.“

„Nepotřebuješ něčí svolení k tomu abys mohl něco v životě změnit.“

„Charakter ženy se pozná podle toho, k čemu dá svolení.“

„Je nelegální zahrávat si s mrtvými těly bez svolení rodiny.“

„Češi jsou prostě komoušský národ a nedokáží přemýšlet ani se vyjadřovat sami za sebe. Potřebují svolení od jiných ovcí. Né všichni, ale většina taková bohužel je. Smutné.“

„Do jejího života se ponenáhlu vetřela zranitelnost jako nevítaný host, který sa bez jejího svolení zabydlel u ní doma, doprovázel ji do práce, a dokonce jí vcházel do snů. /Králové bourbonu/“

„Dcera je ještě malá a neprojevila o zbraně příliš velký zájem. Podezírám ji ale z toho, že se to brzy změní. Každopádně bude muset zvládnout výcvik se střelnými zbraněmi, než dostane svolení randit. K čemuž dojde, až jí bude tak třicet.“

„Myslím, že pro neobrácenou duši by mělo být hrůzou pomyslet, že je břemenem pro stvoření. „Vytniž jej. Proč i tu zemi darmo kazí“ (Lukáš 13:7)? Kdyby bezduchá stvoření mohla mluvit, tvé jídlo by řeklo, „Pane, proč mám živit takového bídáka, a poskytovat mu sílu, aby Tě zneuctíval? Ne, raději jej zadusím, dáš-li mi své svolení.“ I samotný vzduch by řekl, „Pane, musím tomuto člověku dávat dech, aby pozvedl svůj jazyk proti nebesům, a posmíval se Tvému lidu, a dal průchod jeho pýše a zlobě a oplzlým řečem, a chrlil kletby a rouhání proti Tobě? Ne, ale řekneš-li jen slovo, bude pro mě bez dechu.“ Jeho ubohé tažné zvíře by řeklo, „Pane, musím jej nést za jeho bezbožnými záměry? Ne, zlámu jeho nohy, raději ukončím jeho dny, budu-li od Tebe jen mít svolení.“ Bezbožník, země pod ním vzdychá, a peklo vzdychá po něm, dokud neuspokojí obé. Když je proti tobě Hospodin zástupů, buď si jist, že jsou proti tobě i zástupy Hospodina. “

„Možná ti co osvobodí nosí jenom smrt. Ale pokud nejsi srdečný a bez svědomí nemůžeš soudit kroky minulosti. Ani budoucnosti ve vším se skrývá mnohem větší síla která přesahuje naše chápání. Musel by si mít boží svolení aby si mohl měnit k lepšímu. Každý člověk je sám sobě Bohem. Ruzným ale silným zároveň ta víra je síla ta naděje pandořina skříňka jest navěky věků. Můžeme být jako hrdinové davnověku nebo padnout jako lidi co nevěřili sílu uvěřit svojí síle. Vesmír a život je moc moc života smrti a něčeho víc. Jsme lepší než zvířata přesto tolik lidí se snaží pouze přežít a né mít hloubku a skutečný smysl. Jsem stejná snažím se pouze přežít ale cit můj je veliký větší než dokážeš si představit. Boj za to se z toho vymanit ukázat duši praví úděl. Stracím se padám všechno mě ničí alkohol otupuje moje smysly notak člověče mysli tvoje síla je i v mojích myšlenkách. Matka příroda sama přes mě mě žáda neubližij mě. Příde ti to malicherné nevěříš v život a v jeho krásu. Maš jeho spásu ve svích rukách člověče pouze jen ty jediný. Víš jak mi pomoci ale přesto to není radikální. Ti kdoš promlouvají ti velkou sílu nemají.Životem žijem to těšký znají nemůžu nutit to samo moudrost nalezne. Tehdy až sama potřeba nouze svou sílu a potřebu uvidí. Pak svojí pravdu míjí svou zem sama odhalí. Slová má jsou pouhý rým však v jeho pravdy síly vím. Jedna nemůže změnit vše však může ukázat zápal to já vím.“