„Trénoval jsem v pandemii v garáži, strašně jsem dřel.“

„Nejlepší firmy vždycky začínají někde v garáži.“

„O lidech vypovídá mnohem více co mají v knihovně, než co mají v garáži.“

„V klidné ulici vyjet ze dvora nebo garáže se nikdy neobejde bez auta, který chce touto ulicí právě projet.“

„Je-li muž v pokušení oženit se s 300HP, nesmí zapomenout, že příslušnou ženu nemůže odstavit do garáže nebo ji nechat běžet naprázdno.“

„Zůstane vždy záhadou, jak to přijde, že každá žena dostane svou normální nohu i do těch nejmenších střevíčků, ale málokdy své malé auto do velké garáže.“

„Každý nový vědecký objev s sebou přináší řadu nových problémů, stejně jako vynález automobilu, který s sebou přinesl čerpací stanice, silnice, garáže, mechaniky a tisíc dalších věcí.“

„Z útrob Asketické jeskyně v nitru Nezajímavé hory, která se tyčí v části pekla nazývané Tady-není-nic-k-vidění-jeďte-jinam, se ozývaly kutilské zvuky. Kutilství, jak možná víte, je převážně doménou mužů. Ženy - až na světlé výjimky - kutilství neprovozují, což je i důvod, proč právě muži vynalezli kůlnu a garáž, dvě místa, kam se zpravidla uchylují za účelem provádění činností nemajících žádný konkrétní účel, vyjma toho nějak zaměstnat chlapské ruce - a pokud možno něčím, co nezahrnuje jídlo, pití ani mačkání tlačítek dálkového ovladače televizoru. Velmi zřídka přinese kutilství nějaký užitečný objev; většinou je jeho náplní opravování součástek, které dosud bezvadně fungovaly, a výsledkem situace, kdy inkriminované součástky dělají něco jiného, než by měly, popřípadě nedělají vůbec nic, takže je třeba dalšího kutilství za účelem jejich opravy; jenže ani poté nefungují tak dobře jako na začátku, takže se s nimi dál kutí, což pokračuje prakticky do chvíle, než dotyčný kutil zemře, přičemž jeho smrt mívá zhusta na svědomí rozezlená manželka, která ho umlátí nefungujícím papiňákem či kusem lednice.“

„Já jsem byl kdysi v Maďarsku, ještě když jsem se zabýval zemědělstvím. Přišel jsem tam zkoumat ty otázky, jak oni to dělají, prostě. Oni vyráběli, bych řekl, tu…, to obilí vyráběli v družstvě a tu živočišnou výrobu měli u těch družstevníků. Dali jim krmivo a ty to tam prostě dělali. Přišel jsem k jedné paní, byla to bankovní úřednice, skončila v bance, její muž byl traktorista v družstvu, dělal v družstvu. Měli tam bojlery, já nevím asi 10 tisíc měli těch broj… brojlerů a měli 7 prasat, no. No tak s ní mluvím o tom, jak to dělá, kdo dělá, říká: ‚Děti pomáhaj, všichni pomáháme‘ a tak dál. Já říkám na to: ‚No tak mi taky jako se snažíme pěstovat… taky, my máme… my pěstujeme koně.‘ Ona se tak zarazila a dívá se na mě: ‚Koně? Jak to? Proč koně?‘ Já říkám: ‚Železný koně. U nás totiž ty kravíny, ty chlívy se přeměnily v garáže a většinou tam stojí to auto.‘ A ona mi na to odpověděla: ‚Až já budu na to auto mít, já se na to taky vykašlu a taky tam dám to auto místo tý krávy a místo těch prasat,‘ prostě. Tedy je vidět, že ty lidi myslí obdobně, no ale reagujou na danou situaci. Na danou situaci prostě tak, aby se…, hledají jak se mít lepší. Co udělat pro to, aby se měli lepší. A my jsme to trochu přehnali, my už jsme příliš, bych řekl, zpohodlněli. A doba žádá, aby nás…, doba nás z toho pohodlí vyvádí. A budeme nuceni z něho vystoupit, jestli chceme obstát. My jsme si zvykli už, na rok všechno jako by to bylo zapsaný v kalendáři, co bude, kdy půjdeme na to, kdy uděláme to, kdy půjdeme na chatu, a tak dál, a tak dál, jinde to tak není, nikde. Jinde se musí, prostě, ty lidi rvát, i v tom kapitalismu.“