„Neznám nikoho jinyho než sebe. Protože ostatní lidi jsou pro mě neznámo proč neznamě podivní. A když už se najde nikdo stejnej jako já. Tak ho beru jako konkurenci a né jako spřízněnou duši. Protože i strom co roste sám je silnější má dost světla vody a prostoru pro růst. Já jsem jako ten strom co roste sám. Nepotřebuju aby mě ostatní stromy stínily. A taky vím že jednou padnu až příde čas to bude ale za dlouho. Mezi tím budu růst a pozorovat svět a taky pozorovat ty jiny mladší stromky co rostou v dálce. Taky budu součástí bytí kolem mě točí se svět. Budu růst s moudrostí světa ale nikdy do něj nezasahnu.Kráčíme po stejné trase emoce to pojí.“