„Občas mám tak silnou derealizaci, že doufám, že se s ní rozplynu. Navždy. A bez nutnosti okusit olovo.“

„Někde jsem četl, jak není nutně důležité být silný, ale cítit se silný.“

„Zjistil jsem, že všichni lidé okusí smrt, ale pouze někteří život.“

„Šťastný člověk, který nikdy neokusil jak chutná sláva. Mít je očistec, toužit po ní peklo.“

„Někdo říká, že miluje déšť proto, že skryje jejich slzy. Lépe zní to, že někteří lidé cítí déšť a jiní jen zmoknou. To už má celkem hloubku. Ale za mě je na dešti krásné hlavně to, že ať je jakkoli silný a jakkoli dlouhý, vždy se můžeme spolehnout, že přestane. Po dešti přichází ten svěží vzduch, občas duha a někdy rovnou i slunce. Deště jsou nutné pro růst přírody i existenci samotnou. Doufám, že je zřetelné, že tu není řeč o dešti.“

„Nemyslím si, že je někdo nutně připraven na smrt. Můžete jen doufat, že až se přiblíží, budete mít pocit, že jste řekli vše, co jste říct chtěli. Nikdo nechce umřít uprostřed věty.“

„Co do krásného zvonu z olova, když nezní?“

„Děvčata ze zlata, manželky z olova.“

„Čest je pro nás dva stejně silnou povinností, jako nutnost pro ostatní.“
Neque enim minus apud nos honestas quam apud alios necessitas valet.

„Příčina, proč pro většinu žen přátelství tak málo znamená záleží v tom, že tak fádně chutná tomu, kdo okusil lásku.“