„Já, člověče, toho Beneše nechápu. Posílám mu zprávy o všem, co se děje v Německu, a on nic. Včera jsem mu říkal: Je jasné, že Hitler připravuje válku. Dal jsem mu o tom doklady, a on nic. Mne to už prostě a sprostě nasírá, ať dělá vyslance někdo jiný. Já vola dělat nebudu!“

„Takhle poznáš, že je někdo tvůj přítel: A) Můžeš mu říct špatnou zprávu a on tě vyslechne. B) Můžeš mu říct dobrou zprávu a on bude slavit s tebou.“

„V každém jinochovi od šestnácti do osmnácti let je kus hamletovské duše. Nechtějte na něm, aby chápal válku! (To je dobré pro vás, lidé rozvážní!) Má dost co dělat, aby pochopil život a odpustil mu.“

„Každá sranda něco stojí. A čím víc to člověk chápe a dává do souvislostí a všechno je mu už jasný, o to větší je jeho osamělost. Tomu já říkám poučený smutek.“

„Mohla bych se mu odevzdat? Odevzdat se, to je poněkud zvláštní formulace, ale jen ať se muž, kterému není zcela jasná, zkusí nechat sám penetrovat, to mu otevře oči.“

„Rozum nemá ve válce co dělat, kdyby měl, války by se prostě nevedly…“

„Kdo touží po míru, ať připravuje válku.“
Qui desiderat pacem, preaparet bellum.

„Můj přítel, filosof Jaques Monod, mluvil často o nahodilém charakteru vesmíru. Věřil, že všechno v životě se děje náhodou, snad jen s výjimkou jeho snídaně, kterou mu podle jeho názoru téměř určitě připravovala hospodyně…“

„To, čemu věříme, je jasné z toho, co říkáme a děláme.“

„Je možné, aby člověk byl zbabělý jen proto, že odvaha ostatních mu připadá neúměrná ve srovnání s bezvýznamností toho, co se děje? Pak by ale moudrost vedla ke zbabělosti…“