Citáty z knihyFoucaultovo kyvadlo
Foucaltovo kyvadlo je druhý román italského sémiologa a teoretika literatury prof. Umberta Eca. Poprvé byl vydán v nakladatelství Bompiani roku 1988, český překlad poprvé vyšel roku 1991 v Odeonu . Název odkazuje k Foucaultovu kyvadlu pojmenovanému dle Léona Foucaulta, francouzského fyzika 19. století, tato pomůcka experimentálně potvrzuje zemskou rotaci. Sedmisetstránkové dílo je rozděleno na deset kapitol pojmenovaných podle deseti sefir, božích atributů ze židovské kabaly, tato jména zní: Keter, Chochma, Bina, Chesed, Gevura, Tif´eret, Necach, Hod, Jesod a Malchut. Jednotlivé kapitoly se dále dělí na kratší oddíly, kterých je celkem 120 a každý z nich je uveden citací ze světové literatury, nejčastěji takovou, která má co do činění s esoterikou,alchymií, templáři, bratrstvem růže a kříže nebo svobodnými zednáři. Kniha je velmi intertextuální, se širokým záběrem, vyžaduje čtenáře, který něco ví o dějinách evropské kultury, je schopen pracovat s odkazy a ochoten o tom, co čte, přemýšlet.
„… Pravdu měl Proust: živod vyjadřuje líp odrhovačka než Missa Solemnis. Umění si z nás utahuje, poskytuje nám pocit bezpečí, ukazuje nám svět takový, jakým by ho umělci chtěli mít. Škvár předstírá, že to nemyslí vážně, a přitom nám ten svět ukazuje takový, jaký opravdu je nebo aspoň bude…“
— Umberto Eco, kniha Foucaultovo kyvadlo
