„Někdy dojdu na to pole a padnu na kolena. Slyším, jak mi buší srdce, ale nechci ho slyšet. Nenávidím bušení vlastního srdce. Zní to na tom poli moc hlasitě. Padá k zemi. Vypadává ze mě ven. Ale pak se prostě zase vrátí.“

— Markus Zusak , kniha Posel

Marv

Poslední aktualizace 16. června 2022. Historie

Pomozte nám doplnit zdroj, originální znění a další informace

Máte bližší detaily o citátu "Někdy dojdu na to pole a padnu na kolena. Slyším, jak mi buší srdce, ale nechci ho slyšet. Nenávidím bušení vlastního s…" — Markus Zusak?

Témata

srdce , koleno , země , zem , padla , buš , hlasitost , pole , moc

Markus Zusak 47

australský autor 1975

Podobné citáty

„Kroupy padají na pole spravedlivého stejně jako na pole hříšníka.“

Neznámý autor

„Slyš básníkovo slovo v jeho verši. Ale slyš také vlastní slovo ve svém srdci.“

Otto František Babler (1901–1984) český knihovník a překladatel

„Štěstí je zbraň pro čtyři dlaně. Zákon zní, raň, než budeš raněn. Láska je přelud, to ze strachu ti srdce buší, že mu dojde vzduch.“

Tomáš Klus (1986) český herec, moderní pětibojař a zpěvák

„Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím, zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír.“

Milada Horáková (1901–1950) československá politička a členka československého Národního shromáždění

Zdroj: Z dopisu tři hodiny před popravou, https://www.vira.cz/texty/clanky/milada-horakova-slova-pred-popravou
Kontext: Moji nejmilejší, bezradná a zoufalá nejsem - a toto nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. ...

Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží - tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte - neteskněte moc - je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím, zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho - bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat - chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem!

Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk.... Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou.