„Nedávno zesnulý Eugen Cernan, poslední člověk, co chodil po povrchu Měsíce, mi při jiném natáčení vyprávěl, co cítil na povrchu našeho přirozeného satelitu: stesk a touhu po domově. Až pak se přihlásila profesionalita, malomyslnost zapudil a splnil všechny své úkoly. Za tu chvilku pochybností ale celou bytostí rozeznal naši planetu jako domov. Dostal ten krásný dárek. Prožil to poznání. Neodvratně zjistil, že doma je tam, kde dokáže žít, kde má své blízké. Dokázal se mi také k tomuto zjištění přiznat. Žádné silácké kecy o samotě chlapské duše, žádné vytahování o velikých obětech. Stýskalo se mu po manželce a dětech. Po přátelích. Po tom všem, co nedokázal zatím říct, co nedokázal udělat, za co nedokázal poděkovat a o co nedokázal poprosit.“