„Říká se, že máme tolik nepřátel, kolik máme otroků. Nepřátele si z nich děláme sami, když zapomeneme, že to jsou lidé, a zacházíme s nimi jako s tažnými zvířaty.“

„Nepřátelím se a nedělám si nepřátele.“

„Z čeho jsem smutný? Z toho, že jsme vsadili na krámy a na prosperitu a zapomněli jsme na Boha, na duši i na to, že máme kulturu, že máme taky rádi krásné věci, které nás odlišují od toho žraní jako stádo. Že se měníme na zvířata, na příští otroky a děláme to dobrovolně.“

„Najímáme chytré lidi, aby nám říkali, co máme dělat.“

„Netvrdím, že bychom zde naše otroky měli stavět na roveň Číňanů, Japonců či jiných civilizovaných národů, ale jen to, že je máme pokládat za víc než zvířata.“

„Často máme lidem za zlé, že se nechtějí přizpůsobit představám, jež jsme si o nich vytvořili.“

„V životě se s vámi lidé zachází tak, jak zacházíte vy s nimi.“

„Nemáme milovat manželky svých přítel. Dobrá, ale jak se dostat k manželkám nepřátel?“

„O počtu pak všech předurčených lidí, jaký jest, praví někteří, že tolik bude z lidí spaseno, kolik andělů padlo. Někteří však, že tolik bude spaseno, kolik andělů zůstalo. Někteří však, že tolik z lidí bude spaseno, kolik andělů padlo a nad to tolik, kolik andělů bylo stvořeno. Ale lépe se řekne, že „jedinému Bohu je znám počet vyvolených, určený pro místa v blaženosti na výsosti“.“
De numero autem omnium praedestinatorum hominum, quis sit, dicunt quidam quod tot ex hominibus salvabuntur, quot Angeli ceciderunt. Quidam vero, quod tot salvabuntur, quot Angeli remanserunt. Quidam vero, quod tot ex hominibus salvabuntur, quot Angeli ceciderunt, et insuper tot, quot fuerunt Angeli creati. Sed melius dicitur quod soli Deo est cognitus numerus electorum in superna felicitate locandus.

„Dobří a praví zbožní lidé, jejichž stopy máme následovat, nejsou ti, kteří s tím dělají tolik povyku.“