Citáty uživatelů

„Ticho není prázdnota, ale bezpečný domov pro naše myšlenky.“

„Každá válka si žádá oběti. Tou první bývá pravda.“

„Vyhul mi.“

„Každý má možnost i schopnost, udělat něco sám se sebou.
(v otázce vývoje je to přímo evoluční povinnost)“

„Bůch je v každým člověku kdyby si všichni dali tu možnost vnímat se a pociťovat se jako božské bytosti úroveň lidstva by se zvýšila.
Rozhodně by se cítili líp máme božskou moc všecho změnit udělat svět lepší už jenom tím co vyzařujete a jak jsme pozitivní v tom existenčním sebeuvědomění. Přece jenom věřit znamená deformovat realitu do pozitivních vibrací pokud by to všichni brali vážně a zodpovědně vědomí lidského druhu by se přepnula do lepší radostnější reality.“

„Kdo v životě se neumí smát
toho bude život vždycky štvát.“

„Kdyby ti v životě všechno vycházelo - čemu by tě to naučilo?“

„Narozeniny sama slavila - nikoho neměla,
dort byl jen slovo, co nikdy nesměla.
Samotu cítila, usedla vedle ní,
přání si šeptla - ať se snad promění.

Ve stínu potichu vysloví přání,
svět mlčí dál - bez zájmu, bez ptaní.
Tak téměř nesplnitelné, šílené přání:
znovu se nadechnout bez okovů, bez brání.

Běžet zas volně - to jediné chtělo,
a rozpad mysli na kolenou klečelo.
Ať mezi „mnou“ a „jí“ není už hráz,
ať spojí se ticho, co trhalo v nás.

Stále to prosilo. V měsíčním svitu
na prstech křehce křeštilo z klidu.
Stín - nebo dítě? Já v zrcadle vody?
Kdo z nás se ztratil bez návratu cesty?

Chci se jen dotknout své vlastní mysli,
tebe - a pravdy, co z očí se vysní.
Je to jen přelud? Nebo to je?
Další nebe, co tiše se děje?

Tak silně si přála zas cítit znova,
i s klecí nad hlavou, bez jediného slova.
Za provaz škubala - dobrovolně, v tmě,
svazoval ji pevně... a držel při zemi.

Slzy jak důkaz jí kanuly samé,
tančila se sebou - zlomená, známá.
Dokud to šlo, dokud byl čas,
dokud v ní dýchal neumlklý hlas.“

„Ten, kdo opustí lásku, v níž není respektován, není zrádce, ale ten, kdo konečně pochopil svou vlastní hodnotu.“

„Bod zlomu, stav, kdy už člověk zašel tak daleko, že se nedokáže vrátit k normálu.“

„Vyhoštěna do pouště byla, kolem ní jen duny plynou,
osiřelá se strachem bloudí krajinou tak cizí, jinou.
Jedinou blízkostí jí vítr - sotva slyšně pískající,
jako hlas, jenž šeptá ticho, stále někam unikající.

Rty se chvěly žízní dlouhou, světlo v dálce tiše hasnulo,
každý krok byl těžší, pomalý - jak by srdce uvadlo.
Písek studil, tělo sláblo, barvy zvolna bledly v prach,
duny náhle rozvlnily se, jako sen, co láme strach.

Vítr umlkl. Svět se ztišil.
Krajina se v šeru zlomí -
až jí došlo v prázdném tichu,
že ta poušť je jen v ní samé.

Nebyly to vzdálené písky,
nebe, které k zemi padá -
jen krev řídla v tichém těle
a poušť s ní se rozpadá.“

„To, co se spojí v duchu, nemůže být rozděleno časem.“

„Byla to tvá volba. Ne Boží, ne náhody, ale tvá. Přijmi zodpovědnost.“

„Každý den je těžší jak ten předchozí… Fakt že si to uvědomuješ, tě dělá člověkem.“

„Víš vůbec jak málo vědí ti, jenž vládnou tomuto světu?“

„Válku začínají muži, jen aby v ní bojovali chlapci.“

„Výší síla je upřímné srdce bez krutosti reality.“

„Láska, která miluje jen tvou sílu, není láska, ale obchodní smlouva. Skutečná láska začíná tam, kde začíná tvá slabost.“

„Život vojáka na bojišti se měří jeho odvahou.“