„Život je jako šachy - můžeš být pěšákem nebo králem, je na tobě, co si zvolíš. Nejlepší je být oběma zároveň.“ Daniel Červenka
„Čím dál více přemýšlím nad tím jestli je tohle život, nebo pouze blbá hra. Jestli to je hra, tak nechci být hrací figurkou, chci být hráčem.“ Daniel Červenka
„Já však původ vidím v uctívání učení- uctívám les, který mi dá dřevo pro stavbu domu, zahřeje v zimě, skrývá potravu. Uctívám zvěř protože mi dává maso, kožich aj, uctívám šelmy pro schopnosti lovu. Uctívám moře pro moře ryb atd atd atd.Čas plyne a lidé usazení v místě, mají čas přemýšlet nad mementem jednoduchých otázek jako jsou, proč, kvůli čemu, jak atd. Svět dostává pozemské hranice a člověk hledí vzhůru, noc co noc pozoruje hvězdy, planety, každé ráno uctívá slunce, které nese život a večer nechá zemi spát. Už jen krok zbývá k vyznávání bohů.Pohádky a příběhy které si lidé generačně předávali a mísili k nim nové, brzy opomněli na původce a hle vznikla božstva. Bůh tedy znamená vědět a propagace i znásilňování druhých svými božstvi je dle mého názoru nejvíc stupidním počinem v historii lidstva. Je to jako by se sešli jednotliví kuchaři ze všech koutů světa a hlásali, že právě jejich kuchařka (kniha) je ta jediná správná a pokud nepřijmeš tato slova, mám ve jménu spisovatele mojí knihy právo tě donutit přijmout mou knihu za vlastní i za cenu, že tvou knihu spalím a zabiju každého kdo tvou knihu četl, vlastní či zná její obsah. Některá náboženství jsou jsou k druhým tolerantní, ale pokud přečtěte vše, co se o daném náboženství píše, zjistíte že pravá příčina je v aroganci a v opovrhování náboženstvích jiných.Co mi z toho tedy vyplývá? Náboženství je stupidní přežitek a špatného chápání významu slova Bůh, tedy vědět. Přijde mi, že na téhle planetě neví už nikdo nic a je úplně jedno, že se píše rok 2016 neboť inelekt lidstva zamrzl již dávno a není cesty ven.Pro mě tedy Bůh je výsměchem pravému významu slova a dokud to lidstvo nepochopí nikdy se neposune vpřed a možná lépe ať vyhyne…“ Martin Mars
„Nesnáším stupidní rasismus ať už jakým koliv směrem. Nesnáším skurvenou solidaritu, která zasáhla do rukou přírody a napomáhá k mísení ras, které spolu neměli nikdy žít po boku, neboť historie rozdělila světy do různých časových "sejfů", kde historicky kódy znali jenom místní a sem tam se objevil zloděj, který využil nestřežené chvíle, aby pokradl. Sem tam zradili i místní a za vidinou zisku prodali tajemství svého lidu. Co se do sejfu nevešlo pro nadbytek daného zboží, stalo se výhodným obchodním artiklem. A u toho mělo i zůstat.Tisíce let touha po přežití tvořila z lidí nejhorší monstra lačnících po krvi, kohokoliv i čehokoliv co jim zkřížilo cestu.Pak dá se popřemýšlet nad náboženstvím:Když hledám význam, který je lidem vtloukán do hlav přečtu si toto:“ Martin Mars
„Moderní evropský pojem náboženství (lat. religio) nemá ekvivalent v řečtině, v hebrejštině ani v dalších jazycích a při překladech se musí nahrazovat pojmy pro zbožnost, kult, povinnost, zákon nebo učení. České slovo náboženství původně znamenalo kult či bohoslužbu, podobně jako dosud v polštině. Latinská religio také původně znamenala svědomité dodržování kultu a pravidel, včetně věšteckých znamení. Teprve v císařském období, kdy se v Římské říši setkávaly velmi různé kulty a bylo třeba společné označení, začal se význam slova rozšiřovat na různá náboženství a pro Lucretia už dokonce znamenalo téměř totéž co pověra v pojetí blízkém ateizmu.“ Martin Mars
„V tomto významu jej v novověku převzala většina evropských jazyků (vedle domácích slov pro zbožnost, kult atd.), protože zejména osvícenská kritika náboženství neviděla mezi náboženstvími podstatné rozdíly. Teprve důkladnější poznání a studium zejména mimoevropských „náboženství“ resp. soustav víry ukázalo, že se jedná spíše o eurocentrický omyl. Současná antropologie i etnologie naopak vyžaduje, aby se kulturní a společenské jevy popisovaly z hlediska a v pojmech „domorodců“, lidí, kteří v dané společnosti žijí (tzv. emický přístup). Také někteří protestantští teologové (Karl Barth a jeho škola) toto označení odmítají, zdůrazňují, v čem se křesťanství od jiných náboženství liší a tvrdí, že je naopak kritikou všech náboženství.“ Martin Mars
„Naproti tomu řada sociologů si všimla společenské funkce náboženství a z tohoto hlediska v nich vidí mnoho společného. Émile Durkheim pokládal náboženství za výraz kolektivní identity skupiny, která si teprve v posvátném uvědomuje sebe samu. Psychologové objevili obdobnou roli náboženství při integraci lidské osoby, pro vznik vztahů důvěry, jako oporu společné morálky a podobně. Jiní autoři – například Rudolf Otto – naproti tomu hledají společné prvky nebo vrstvy různých náboženství: pro R. Otta je to posvátná bázeň, pro M. Foessela „výraz toho, zač dlužíme bytosti-základu“ a pro J. Sokola „lidská odpověď na fakt života a existence, který se v náboženství chápe jako dar.“ Martin Mars
„Když řekneš je mi zima a mně je zima také tak ti dám stejně mojí vestu.Když řekneš že máš hlad a já mám hlad také stejně ti dám moje jídlo.Láska je o tom že nám nezáleží na nás ale na tom druhém.“ Viktoria Kolarevičová