Citáty uživatelů

„Bod zlomu, stav, kdy už člověk zašel tak daleko, že se nedokáže vrátit k normálu.“

„Vyhoštěna do pouště byla, kolem ní jen duny plynou,
osiřelá se strachem bloudí krajinou tak cizí, jinou.
Jedinou blízkostí jí vítr - sotva slyšně pískající,
jako hlas, jenž šeptá ticho, stále někam unikající.

Rty se chvěly žízní dlouhou, světlo v dálce tiše hasnulo,
každý krok byl těžší, pomalý - jak by srdce uvadlo.
Písek studil, tělo sláblo, barvy zvolna bledly v prach,
duny náhle rozvlnily se, jako sen, co láme strach.

Vítr umlkl. Svět se ztišil.
Krajina se v šeru zlomí -
až jí došlo v prázdném tichu,
že ta poušť je jen v ní samé.

Nebyly to vzdálené písky,
nebe, které k zemi padá -
jen krev řídla v tichém těle
a poušť s ní se rozpadá.“

„To, co se spojí v duchu, nemůže být rozděleno časem.“

„Byla to tvá volba. Ne Boží, ne náhody, ale tvá. Přijmi zodpovědnost.“

„Každý den je těžší jak ten předchozí… Fakt že si to uvědomuješ, tě dělá člověkem.“

„Víš vůbec jak málo vědí ti, jenž vládnou tomuto světu?“

„Válku začínají muži, jen aby v ní bojovali chlapci.“

„Výší síla je upřímné srdce bez krutosti reality.“

„Láska, která miluje jen tvou sílu, není láska, ale obchodní smlouva. Skutečná láska začíná tam, kde začíná tvá slabost.“

„Život vojáka na bojišti se měří jeho odvahou.“

„Se špatnými lidmi dobrý obchod neuděláš. Těm jsou vlastní jen špinavé kšefty, při kterých můžeš přijít o všechno - dokonce i o život.“

„Dobrota není slabost, kterou musíme skrývat, ale kompas, který nám ukázuje, že jsme na špatném místě. Naučme se, komu svou dobrotu svěřit.“

„Někdy musíme ztratit to, co jsme chtěli, abychom našli to, co si zasloužíme.“

„Pravé umění není to, co si jen pohrává s tvými emocemi, ale to - co inspiruje, povznáší a promlouvá do duše.“

„V letním moři plavala sama, vlny ji tiše hřály,
netušila, kam ji proudy s euforií dál nesly a zvaly.
Na břeh ji vysadila kolemjedoucí posádka náhodná,
písek mezi prsty ji vyděsil - chtěla zpět, kde byla svobodná.

Když však uviděla, jak se nohy boří níž a hloub,
písek s vodou splýval v jedno, ztrácel se pevný kloub.
Přišel pláč - strach bez světa, který znala dřív,
jako by se zlomil kompas, co ji vedl na svých vlnách dřív.

Dnes si staví vlastní vor, aby mohla plout, kam chce,
být sama sebou na hladině, i když vítr mění se.
Moře už nenašla tak klidné, jaké kdysi znala -
ale ví, že opravdu plula… a že se neztratila.“

„V tvých očích čtu náš svět
V tvých očích vidím štěstí jas,
ten drahý třpyt, co hřeje nás.
Jsi žena, která dává smysl dnům,
jsi něžný přístav mým i tvým snům.
Když spíš, já tiše nad tebou bdím,
jsi mým štěstím, jsi vším, co vím.
Ráno tě probudím pusou na tvář,
pohlazením rozsvítím tvou rýsující se zář.
Pak prsty tě šimrám jemně po zádech,
v té chvíli cítím, jak tají se dech.
Chci, aby tvůj start byl tím nejhezčím z ran,
jsi nejúžasnější žena, jsi můj drahý drahokam.
I když tvá ústa mlčí a slova „miluji“ v nich spí,
tvé srdce ke mně mluví, má duše to ví.
Cítím tu úctu a vím, co pro tebe znamenám,
v hloubi tvé duše tu největší lásku rozpoznám.
Děkuji ti za tvou starost a za to, kým jsi,
mou nejmilejší Valentýnkou navždy budeš ty ❤️❤️🫶🏻🫶🏻“

„Před prací čekám, čas jako by stál,
pak skočíš mi kolem krku, jak jsem si přál.
Ta sladká pusa, ten známý třpyt,
zase je to poprvé – jen s tebou chci být.
V tvé barvě růže a v očích tvých jas,
malý dárek pro radost, zastavil se čas.
Pak Šumava v pátek, les a ranní chlad,
tam pochopil jsem naplno, jak moc tě mám rád.
Dva kroky v jeden, smích a společný cíl,
osud nás propojil, v pravou chvíli nás svedl kříž našich chvil.
Jsme si souzeni, to v horách se potvrdilo nám,
že s tebou a dětmi už nikdy nebudu sám.
Budeme se podpírat, užívat si každý den,
v lásce a zábavě žít náš společný sen.
Hledat cesty k lepšímu, tvořit svět plný krás,
protože to „my“ je v nás napořád, v každý čas.“

„Láska je jediný oheň, který tě hřeje, dokud hoří, a spálí tě na popel v momentě, kdy zhasne.“

„Těžká je realita když je to těžký uvnitř v duši.“