Citáty na téma šepot

„Jeho dotek byl tak kouzelný a polibky tak oslnivé. Takhle si představovala šepot nebes. Být s ním, objímat ho a cítit jeho objetí.“

„Šepot krásné ženy zní muži hlasitěji než nejzvučnější hlas povinnosti.“

„Hluk civilizace nás chrání před šepotem svědomí.“

„Kdo nezná naše senátory, těm mohu říct, že divadelní kusy jsou nudným odvarem a hučení v úlu šepotem.“

„V jeho modrých zahradách muži a dívky přicházeli a odcházeli jako můry mezi šepotem, šampaňským a hvězdami.“

„Pravá láska ohlušuje šepotem a zpívá beze slov. Ta září světlem věčných hvězd i v nejhlubších tmách lidské duše.“

„To jsou jen šepoty co vítr přináší……
plést se mohu, i samotný vánek falešné signály roznáší.“

„S tebou i ticho je plné smyslu. Protože když sedíme vedle sebe bez jediného slova, cítím tolik porozumění, blízkost a náklonnost. Naše mlčení není prázdné, je plná pocitů. Mluví tónem kde nepotřebuji hlas jen srdce, které slyší. A moje srdce slyší tvoje, každý úder, každý šepot, i v tichém tichu. S tebou láska nepotřebuje velká slova jen ten skutečný pocit, který žije mezi námi a tančí v tichosti.“

„S tebou i ticho je plné smyslu. Protože když sedíme vedle sebe bez jediného slova, cítím tolik porozumění, blízkost a náklonnost. Naše mlčení není prázdné, je plná pocitů. Mluví tónem kde nepotřebuji hlas jen srdce, které slyší. A moje srdce slyší tvoje, každý úder, každý šepot, i v tichém tichu. S tebou láska nepotřebuje velká slova jen ten skutečný pocit, který žije mezi námi a tančí v tichosti.“

„V tichu lesů, v šepotu potoků, jsem slyšel hlas, který mi říkal, že nejsem sám. Svatý vesmír mě objal a přijal mě zpět, jaký jsem, bez soudu, bez podmínek.“

„Když jsem ztratil vše, co bylo hmotné, našel jsem v přírodě to, co nemůže být vzato. V srdci hor, v šepotu lesů, v tichu potoků jsem cítil sílu, která mě nikdy neopustí.“

„Šepot tiché existence není prázdný – je to řeč života, která se ozývá jen těm, kdo umlčí hluk svého ega.“

„Inspirace přichází jako šepot, který probouzí tvé skryté možnosti. Vize je obraz budoucnosti, který se v tobě rodí, když se odvážíš naslouchat. A vnitřní hlas – ten tichý průvodce – tě vede i přes pochyby a tmu k cestě, která patří jen tobě.“

„Má mysl je hrobka, křehká a plná nenávisti, plná démonů, kteří čekají, až polevím. Jeden šepot slabosti a vypustím je ven – stíny hladové po krvi, číhající na každého, kdo se odváží vkročit. Démoni mou nenávist krotí, ale přijde den, kdy i oni poleví. Tehdy nebude úniku ani pro mé nejbližší. Proto se nikdy nepokoušej vstoupit do mé mysli.“