Vyhledávání

„Já dostal za svůj život přes padesát vyznamenání, ale když vás někdo chytne na ulici za ruku a řekne: Pane profesore, vy jste mi zachránil život a já teď mám rodinu, zaměstnání a je nám dobře, tak to je mnohem víc, než jakékoli vyznamenání.“

„Mně je z téhle doby zle. Je to tak špatné, že si vůbec nejsem jistý, jestli se o tom dá mluvit. Necítím žádné směřování téhle společnosti, nikam. A jsem z toho frustrovaný.“

„Každý čin, ať dobrý, nebo zlý, každá myšlenka, slovo, vyzáří do prostoru, opíše kruh a vrací se zpátky do bodu, odkud vyšel. Toť karma.“

„Stačí dobré srdce, a budeš krásný, kdybys měl tvář třeba jako uhel černou. Zlé srdce zohyzdí sebekrásnější obličej ještě víc, než kdyby byl od přírody nehezký.´´“

„Dotaz novináře: „Jak se má člověk chovat, aby dosáhl vnitřního osvícení?“
Odpověď dalajlámy: „Dobře se najíst a pořádně se vyspat. Vstanete pak jako rybička a přejde vás zlost na celý svět.““

„Zlost je nejčastější známkou strachu. A strach je velice destruktivní síla. Strach je nejohavnější ze všech slabostí, a každou soupeřovu slabost je možné obrátit ve vlastní prospěch.“

„Zavše třeba dělat. Zlé či dobré, ukáže se později. Lituje se výlučně bezčinnosti, nerozhodnosti, váhání. Činů a rozhodnutí, i když někdy přinášejí smutek i žal, nelituje se.“

„Ctižádost je jako žluč, šťáva lidského těla, která člověka činí činným, bdělým a pohyblivým. Když jsou její vývody ucpané a nemá potřebný odtok, stává se palčivou a tím zlou a jedovatou.“

„Být zlý, to je mnohem větší prokletí, než jakákoli nemoc z oblasti všech diagnóz. Ty lze nějakým způsobem léči, protože přicházejí zvenčí. Zlo ale spaluje člověka uvnitř.“

„Ono člověk, který žije ve strachu a křivdách léta. Je nakonec už nesnese ani v malé míře a nepřehlíží to zlé - není naivní - a to ostatní asi těžko pochopí. Pro ně to je "sranda" protože si od toho můžou odpočinout.“

„Celý život mám pocit, že v sobě nosím nějakou zlost a ani pořádně nevím na co. Myslím, že jsem se z toho prostě musela vypsat, a teď se cítím mnohem líp.“

„Čím více člověk odhaluje svoje nitro tím více to bolí ale pokud to člověk přečká uvidí v sám sobě dar největší. A tím je sám sebe jaký doopravdy je i v dobrém tak i ve zlém.“

„Nedopustilo mně prý svědomí, opustiti vlast a tu dobrou naši při. Ale nevím, co Pán Bůh o mně myslí, snad chce, abych dobrou tu při krví svou zpečetil. (…) Tuť jsem, Bože můj, nalož se mnou, služebníkem svým, jak jest libo před očima tvýma. Syt jsem dnů, vezmi ode mne ducha mého, ať nevidím těch zlých věcí, kteréž vidím, že přijíti mají na vlast mou. (O svém návratu do Čech po odvedení rodiny do emigrace.) Podle [http://texty.citanka.cz/komensky/ Historie o těžkých protivenstvích církve české] od Jana Amose Komenského. “

„Víte, ten mladík, který vede Generation Identity; dozvěděl jsem se, že média obtěžovala jeho rodinu. Znáte to, když někdo obtěžuje vaši rodinu. — A teď ten muž, co začal být agresivní, když vcházel do budovy [00:21]; muž čelící obvinění z únosu, znásilnění a dětské prostituce. Obtěžovat ho, vyhledat ho, jít mu zabušit na dveře, sledovat ho, zjistit si, kde pracuje a co dělá. Mám chuť vyvěsit obrázky online, zavolat lidem; mohl bych mu to udělat. —… Ten mladík, [jak jsem o něm mluvil, ] má 23 roků, ani nebydlí u svých rodičů; byl jsem tím dost otrávený, protože ty stejné věci, co se přihodily jemu, se mi staly také; a tak vím, čemu čelí. […] Takže tak. Docela mě to naštvalo, protože si myslím, že jeho rodina je nevinná a oni zveřejnili jejich jména, všechno online.“

„„Hele, nejsem sice z královský rodiny," prohlásí Alex, přejde ten strašný koberec a natlačí se Henrymu do osobního prostoru, „ale vím, jaký to je, když celej tvůj život určuje, do jaký rodiny ses narodil, jasný? Ty životy, o něž stojíme - ty se až tak moc neliší. Ne v tom podstatném. Chceš vzít to, co ti bylo dáno, a udělat svět lepším, než do jakýho ses narodil. A přesně to chci i já. Můžeme… můžeme nějak vymyslet, jak to udělat spolu."“

„Nerad se chlubím, ale já jsem toho tolik nahrál, až jsem záviděl kolegům, kteří nehrají. Považuji se za jednoho z tahounů, jakými byly například Ctibor Filčík či Julo Pántik. Ale byly to hezké časy, v divadle jsme byli jako jedna rodina.“

„…na samém konci války Alina byla v táboře v tehdejším Československu, a tam vyšla na svobodu. Vzhledem k tomu, si myslela, že nikdo z její rodiny nepřežil, rozhodla se, že ji již nic nespojuje s Polskem a … rozhodla stát se Češkou.“

„Jaká špatná věc, ta válka: odtrhává, rozbíjí přátele a rodiny a kazí nejčistšího a šťastného Boha, jež nás zde stvořil: naplňuje naše srdce nenávistí místo láskou k bližnímu a devastuje tento nádherný svět.“

„Problém je v tom, že se fakticky jedná o manželství. Naprosto nepochybuji o tom, že dalším požadavkem bude adopce. Rodina je tradičně součástí společnosti a není diskriminační, pokud na ni jiný vztah dvou lidí nemá právo.“