Vyhledávání

„Setkání s ním bylo pro mne vždy jako doušek čisté vody. Cítil jsem mimořádnou získávající svěžest jeho srdce. Nebylo to jen umělecké nitro, ale cosi mimořádného, vyzařujícího: pokorné umění proniknuté vírou. Nebo jinak – víra oděná krásou. Rozhovor s ním byl obdarováním: byl upřímný, opravdový, s úsměvem a svěží… Člověk cítil dech duchovního nitra. – Kardinál Vlk na svých osobních stránkách 19. března 2008“

„Když již prostou radost, žalost neukryjeme v obličeji, tím méně dovedeme zatajit prudké vášně. Ozývá se v jejich průběhu srdce klokotem, dech vyrážíme, tepna bije mlátem. A jindy nenahmatáš tepny, dechu nepopadneš, „krve se nedořežeš“. I kráse a pravdivosti skladby nevěříme, dokud „po zádech mráz nejde“, dokud nezapomeneme dýchat, dokud obličej nestrnul, dokud se nezabarví ruměně, aby hned nato nepokryl se bledostí.“

„Pochopila jsem, proč Mojžíš obdržel Tóru na vrcholku hory. Pouze v horách je možné obdržet příkazy shora, kdy člověk vidí, jak je ten dole maličký, a přesto se cítí bezpečně v blízkosti Boží. Zde se člověku rozšíří obzory v každém ohledu a řád věcí se stává srozumitelnější. V horách člověk může věřit – a musí věřit. V horách člověk bezděčně slyší otázku: „Koho mám poslat?“ a pak odpověď: „Pošli mne, abych sloužil kráse a dobru.““

„Manon je můj osud. Manon je můj osud.
Manon je všecko, co neznal jsem dosud.
Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl. Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl!
Manon je dítě. Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arrasu.
Manon je moje umřít pro krásu.“

„Myšlenka nebo spíše pocit, že základ a míra všech morálních hodnot spočívá v kráse života, a nikoli v zájmu člověka, by měl v podvědomí všech lidí – nebo alespoň v podvědomí drtivé většiny – nahradit smysl pro lidskou soudržnost, sotva méně barbarský než ty nejpřežilejší podoby kmenového, ba i osobního sobectví. Pak – a jedině pak – se člověk stane dokonalou korunou tvorstva, místo aby byl jeho soupeřem, ujařmitelem a mučitelem; skutečným panským druhem.“

„Hymna života

Život je šance - využij ji
Život je krása - obdivuj ji
Život je blaženost - užívej ji
Život je sen - uskutečni ho
Život je výzva - přijmi ji
Život je povinnost - naplň ji
Život je hra - hrej ji
Život je bohatství - ochraňuj ho
Život je láska - potěš se s ní
Život je záhada - pronikni ji
Život je slib - splň ho
Život je smutek - překonej ho
Život je hymna - zpívej ji
Život je boj - přijmi ho
Život je štěstí - zasluž si ho
Život je život - žij ho.“

„Pokaždé když dosáhnete nové úrovně osvícení, objeví se na horizontu další možnosti rozšíření; nic takového jako osvícený odchod na odpočinek neexistuje. Velkou krásou našeho života je, že nikdy nedosáhneme „dokončeného“ stavu. Nenechte se odradit tím, že objevování vlastního já je kontinuální proces, který nemá konec. Jakmile začnete sami sebe objevovat, zjistíte, že jste se narodili svobodní, integrovaní, radostní a plní lásky. Ale okolnosti vašeho života způsobily, že jste na všechny tyto dary zapomněli.“

„Lidská bytost je součást celku, který nazýváme "vesmír", součást ohraničená v čase a prostoru. Prožívá sebe sama, své myšlenky a pocity, jako něco odděleného od zbytku - je to druh optického klamu vlastního vědomí. Tento klam pro nás představuje jakési vězení, omezuje nás na naše vlastní touhy a vztah k několika nějbližším osobám. Naším úkolem musí být osvobodit se z tohoto vězení tím, že rozšíříme okruh svého soucitu tak, aby zahrnul všechna živá stvoření a přírodu v celé její kráse.“

„Mám sklon přijímat svět emocionálně, kontemplativně. Nepřemýšlím tolik, ale kontempluji, vciťuji se. Možná, že je můj vztah ke světu spíše vztahem zvířete nebo dítěte, a ne dospělého člověka, který dokáže myslet a vyvozovat odpovědné závěry.“

„Nemůžeme si vybrat, kolika let se dožijeme, ale můžeme si sami zvolit, kolik života našim létům dokážeme dát. Nemůžeme ovlivnit krásu naší tváře, ale můžeme ovlivnit její výraz. Nemáme kontrolu nad těžkými okamžiky života, ale můžeme si je ulehčit. Nemůžeme ovlivnit negativní atmosféru celého světa, ale můžeme ovlivnit atmosféru, která panuje v naší mysli. Často se snažíme ovlivňovat věci, se kterými nemůžeme nic dělat. Příliš málo se snažíme ovlivňovat to, co je v našich silách…. naše postoje.“

„kdo šťastný je
kdo lásku v duši má
co pomáhá co se dá
co dobrý přítel je
co slovem potěšit umí
kdo ma rád sebe nesobecky
kdo věří v dobré zítřky
co v duši se na život směje
co veselí je jako dítě
kdo lásku v sobě má
kdo smát se umí upřímě
co upřímný je v duši
co život beze z humorem
co dřiny se nezalekne
co nekritizuje
co netrápí se ale žije
co nic nepostrádá
co krásu vnímá očima
kdo má rád všechny
kdo nesoudí činy druhých
kdo miluje život i sebe
kdo dobré přátele má
kdo zlu odpouští
Co v soucit má
Co dobry je a zůstane“

„Krasobruslení potřebuje boje a aféry. Jen vzpomeňte, jak ho zpopularizoval skandál Nancy a Tonyi.“

„Když přijdete do tohoto světa normální, máte problém normální zůstat.“

„Láska je jako zapálená zápalka
Je krásné a příjemné jak hoří ale bez ohledu na velikost zápalky se dřív nebo později dostává ke konci cesty a ta počáteční krása zmizí při zjištění že se blíží konec a i když ten co ji drží to vydrží i přes bolest ohně který byl dřív krásný zážitek a teď se stává utrpením… Nakonec přece jenom zhasne…

Jenomže… Kousek se dá ještě prsty zachránit pokud to vydržíte až do konce, ta část kterou chránily prsty a nemilosrdný oheň se k nim nedostal… A tahle část se dá po čase rozpálit znovu, sice to není jednoduché jako škrtnutí ale vždycky se to dá s pomocí zapalovače…“

„Ať se tedy vlast ukáže společnou matkou všech občanů, ať výhody, kterým se těší ve své zemi, jim ji učiní drahou. Ať vláda ponechá aby cítili, že zde jsou doma, a ať jsou v jejích očích zákony vždy zárukou společné svobody. Tato práva patří v celé své kráse všem lidem. ... Vlast nemůže existovat bez svobody, svoboda bez ctnosti a ctnost bez občanů. Všechno to budete mít, až když vytvoříte občany. ... Nestačí však mít občany a chránit je, je třeba také pamatovat na jejich existenci. Starost o veřejné potřeby je samozřejmou záležitostí obecné vůle a třetí hlavní povinností vlády.“

„Patři na nebesa, na zemi, na moře; na vše, co září v nich či nad nimi; na všechno, co se plazí, létá či plave; všechno má tvary, protože všechno má čísla. Odejmi jim číslo, a nebudou ničím… Ptej se, co se ti líbí na tanci, a číslo odpoví: Hle, já to jsem.“

„Od nejvzdálenější minulosti až po nejmladší současnost rozprostírá se před námi mnohostrannost nordické tvořivé síly. Arijská Indie obdarovala svět metafysikou, jejíž hloubka dodnes nebyla dosažena: arijská Persie básnila náboženský mýtus, po jehož síle dodnes prahneme: dorská Hellada vysnila na tento svět krásu, jaká se ve své dokonalosti již nikdy neuskutečnila: italický Řím nám ukázal státní moc jako příklad, jak se ohrožená pospolitost musí utvářet a chránit. A germánská Evropa obdařila svět nejzářivějším ideálem lidství: učením o hodnotě charakteru jako základu mravnosti, oslavou nejvyšších hodnot nordické podstaty, idee svobody, svědomí a cti.“

„V zemích Střední a Severozápadní Evropy se v pozdním šestnáctém a v sedmnáctém století – což není tak dávno – nacházelo více lesů, než si dnes vůbec dokážeme přestavit. Co dnes tyto země spatřují na místě svých královských dubů, svých bříz a jedlí? Spletitou síť silnic a železnic, veliká průmyslová města, venkov zaplněný pečlivě vymezenými políčky s jedlými plodinami, vesnice smáčknuté jednu k druhé. A pětkrát větší populaci, než jaká je pro ně vhodná – nepokojnou populaci plýtvající časem a inteligencí na vynalézání a řešení nových „problémů“ a léčení nových „komplexů“, místo aby se kochala krásou světa ležícího ve sluneční záři, v mlze nebo pod sněhem.“

„Příroda je krutá krásná a pestrá a má svou moudrost a rytmus koloběch a propojenost. Je divoká nebezpečná tajuplná. Ale díky lidem co si jí neváží skurvená zdecimovaná a zanedbaná zasraná od lidského odpadu. Ale přesto jsou krásná místa kterých si člověk váží a neskurvil je která jsou divem pro oko. A potěchou pro duši i mysl. A proto by se každej člověk měl snažit o to aby bylo všude hodně zeleně stromů rostlin které dělají vzduch a taky o to aby byla pestrá a žilo se pěkně i živočichům. Pak bude i klid v mysli a zdravé plíce co dýchají zdravý vzduch. A né náký zasraný sklurvený a smog.Čisté nebe a klid v mysli. Přírodní krásy a spoustu živočichů kteří nás těší svojí přítomností a kteří patří na naší planetu stejně tak jako mi lidi. Zvířata živočichové hmyz oni každý z nich má svoje poslání jak pomáhat planetě zemi. Tak abychom na ní mohli žít. Bez živočichů a hmyzu a spoustu dalšího by tu nebyl život. Nechovejte se jako sobečtí sebestřední sráci a myslete na ty živočichy oni žijou a chcou žít stejně tak jako vi i já. A chovejte se a zajímejte se o to jak funguje příroda koloběh živočichů jejich životy a koloběch rostlin a jak to všechno do sebe zapadá.
A né jenom slepě být a chtít ale i znát a vážit si přírody toho chápat to že je to živé že to má svůj úděl. Ne jenom bejt zasranej člověk sobeckej sebestřednej a plácat se vším věcma jídlem. Ale skutečně si toho věcí vážit a nemít věci co ubližujou přírodě. Příroda je ve všech zabíjíš přírodu ubližuješ přírodě zabíjíš sám sebe. Vesmír osud příroda a lidi všechno je součástí všeho jak to špatný tak to dobrý. Život chce život né záhubu. Život je krása i starost. Jak moc máš rád sebe měj dávej tuhle energií přírodě. Všímej si všech těch krás těch živočichů těch rostlin stromů barev vůní povrchů mareriálu jak je na nich život. Pak pochopíš tu sílu života. Měj se rád i přírodu zastav se vnímej jí smyslama. Buť v klidu čas takto strávený není marný. A příroda ocení že si ji taky věnoval čas když je tvojí a všech lidí součástí.“