
„Rolničky střásájí svůj smích
a sníh je bílý jako tvaroh.
Pojď ke mně, já to věděla,
že dodnes mohou se dít divy,
že jednou potkám anděla
a že ten anděl bude živý.
Pojď rozpustit mé kadeře,
pojď rozžat v domě všecky svíce.
Ach spáti, spát v té nádheře…
Pojď, půjdeme již do ložnice…“
— Vítězslav Nezval, kniha Manon Lescaut