Kvalita života citáty (strana 357) | Citáty slavných osobností

„Lidé, kteří spolu muzicírují se nemohou nenávidět - alespoň po dobu hraní.“

Paul Hindemith (1895–1963) německo-americký skladatel, houslista, učitel a dirigent

Revue Umělecké besedy. ŽIVOT, 2006, č. 3. (obal)

„Člověk, který není ochoten pro něco zemřít, není hoden toho, aby žil.“

Martin Luther King (1929–1968) americký duchovní, aktivista a vůdce v americkém hnutí občanských práv

Varianta: Nenalezne-li člověk něco, pro co by byl schopen zemřít, není schopen života.

„(Na dotaz, jak reformovat svět) Zreformujte sebe. Tak bude na světě o jednoho ničemu míň.“

Thomas Carlyle (1795–1881) skotský filozof, satirik, esejista, historik a pedagog

Zdroj: [Csikszentmihalyi, Mihaly, O štěstí a smyslu života, NLN, Praha, 1996]

„Jaký muž, taková řeč.“

Seneca (-4–65 př. n. l.) římský filozof

Qualis vir talis oratio.
Varianta: Jaký život, taková řeč.

„Není pravdy kromě té, která existuje ve tvém nitru. Všechno ostatní jsou jen věci, které ti namlouvají ostatní.“

Neale Donald Walsch (1943) americký spisovatel

Zdroj: kniha Návrat domů k Bohu - V životě, jenž nikdy nekončí

„Většina lidí je přesvědčena o tom, že,, jít domů“ znamená vrátit se k Bohu. Ale vrátit se k Bohu je zhola nemožné, protože ses od Boha nikdy nevzdálil - a tvoje duše to ví. TY to možná na vědomé úrovni nevíš, ale tvoje duše to vždycky věděla.“

Neale Donald Walsch (1943) americký spisovatel

Zdroj: kniha Návrat domů k Bohu - V životě, jenž nikdy nekončí

„Návrat k vědomí je proces, který se skládá ze dvou částí. Vědomí je dosaženo pochopením a prožitím, jejichž sloučení vede k poznání.
Vědomí je poznání toho, co znáš a co jsi zároveň prožil.
Jedna věc je něco znát, ale úplně jiná věc je to prožít a ještě jiná je to poznat. Jen poznání je cestou k plnému vědomí. To, že něco znáš, vede jen k částečnému vědomí. To, že jsi něco prožil, vede jen k částečnému vědomí.
Můžeš vědět, že jsi součástí božského principu, ale až když prožiješ, že jsi součástí božského principu, stane se tvé vědomí úplné skrze poznání.
Můžeš vědět, že jsi součástí kteréhokoli božského aspektu - například že jsi soucitný -, ale až když prožiješ, že jsi soucitný, stane se tvé vědomí úplné skrze poznání.
Můžeš vědět, že jsi velkorysý, ale až když prožiješ, že jsi velkorysý, stane se tvé vědomí úplné skrze poznání.
Můžeš vědět, že jsi plný lásky, ale až když prožiješ, že jsi plný lásky, stane se tvé vědomí úplné skrze poznání.“

Neale Donald Walsch (1943) americký spisovatel

Zdroj: kniha Návrat domů k Bohu - V životě, jenž nikdy nekončí

„Neděje se vůbec nic, co by sis nepřál. Můžeš si PŘEDSTAVOVAT, že se děje něco, co si nepřeješ, ale ve skutečnosti to tak není. Je to jen prostředek, který ti umožní cítit se jako oběť. Nic tě ve tvém rozvoji nebrzdí víc než tahle jediná představa. Pocit, že jsi obětí, je nezaměnitelným znamením omezeného vnímání. Ve skutečnosti totiž nikdo nemůže být obětí. Tvrdím-li, že ve skutečnosti nikdo nemůže být obětí, hovořím o zcela jiné úrovni vnímání. Ale této úrovně vnímání může každá lidská bytost dosáhnout, pokud se zbaví bolesti, kterou právě prožívá.“

Neale Donald Walsch (1943) americký spisovatel

Zdroj: kniha Návrat domů k Bohu - V životě, jenž nikdy nekončí

„Nenašel jsem u prezidenta republiky ani stopu porozumění, ani jediné slovo soucitu pro pronásledované. Vidí v Židech příčinu všeho zla a zásahy Němců proti Židům brání jakožto vynucené nejvyšší vojenskou nutností - zpráva Giuseppe Burzia, vatikánského charge d`affaires na Slovensku, papeži Piu XII. o intervenci ve prospěch deportovaných slovenských Židů, kterou na jeho příkaz vykonal u prezidenta Tisa na podzim 1944“

Giuseppe Burzio (1901–1966) italský kněz a diplomat

Zdroj: http://spravy.pravda.sk/lutost-mohla-tisovi-zachranit-zivot-dsi-/sk_domace.asp?c=A070412_231359_sk_domace_p04 Vladimír Jancura: Ľútosť mohla Tisovi zachrániť život, Pravda 13. dubna 2007

„Mám moc rád impresionismus. V hudbě i v malířství. A uvědomuji si, jak velký prostor právě tyhle dva umělecké obory impresionismu nabízejí.“

Boris Krajný (1945) český klavírista

Zdroj: [Život se zrychlil, říká jubilant Boris Krajný, casopisharmonie.cz, 2015-12-28, 2016-06-04, http://www.casopisharmonie.cz/rozhovory/zivot-se-zrychlil-rika-jubilant-boris-krajny.html]

„Máme sklon domnívat se, že jakékoli vnější projevy (jako křik nebo agrese) jsou špatné, a proto se jim při vizualizačním procesu vyhýbáme. Měli bychom však chápat, že emoce zahrnují celou vibrační škálu, na jejímž jednom konci se nacházejí stavy jako radost a láska a na druhém pocit bezmoci. Pomsta je vlastně vibračně zvýšený pocit bezmoci, zoufalství nebo strachu. A stejně tak nenávist nebo vztek. Často nejlepším způsobem, jak se dostat z vibrace bezmoci, je dovolit si posunout se nahoru na vibrační škále tím, že si budeme vizualizovat, jak se uchylujeme k nějakým velmi silným činům, například k pomstě nebo výbuchu vzteku, nebo jak něco ničíme a rozbíjíme. Tato část procesu scelování probouzí v lidech největší odpor, protože by své vnitřní dítě raději učili jít bezpečnější cestou. Anebo protože se nechtějí zaobírat násilnými představami ze strachu, že by to vedlo k vnějším projevům násilí. Proto nebuďte překvapeni, když v sobě pocítíte vnitřní odpor k tomu, co jsem právě navrhla. To je normální. Ovšem většina lidí si neuvědomuje, že jim hrozí daleko větší riziko, že se ve svém každodenním životě uchýlí ke skutečným násilným projevům, pokud pocitům pomsty, hněvu a obrany nepopustí uzdu ve svém bezpečném prostoru vytvořeném fantazií. Osoba, která si to nedovolí udělat, se obvykle nikdy neposune dál za pocit, že v životě hraje roli oběti.“

Teal Swan (1984) americká duchovní učitelka

kniha Návrat k sobě

„Pietro, jestli se bude rozhodovat mezi mnou a dítětem, neváhejte. Žádám, abyste vybrali dítě.“

Gianna Berettová Mollová (1922–1962) italská lékařka

v rozhovoru s manželem
Zdroj: Giuliana Pelucchiová: Život za život. Svatá Gianna Berettová-Mollová, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2007, ISBN 978-80-7195-117-9, str. 15

„Missia Natansonová: „Řekněte, Lautreku, pročpak vlastně děláte ženy vždycky tak škaredé?“
Henri de Toulouse Lautrec: „Protože takové jsou!““

Henri de Toulouse-Lautrec (1864–1901) francouzský malíř

Zdroj: Perruchot, H.: Život Toulouse-Lautreca, Obelisk, Praha 1969, s. 176.

„Nechte si oceán. Já beru jezero.“

Colleen Hoover (1979) autorka

kniha Život jedna báseň
Varianta: Víte co? Nechte si oceán. Já beru jezero.

„Ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisté… Pro zvířata je Treblinka každodenností.“

Isaac Bashevis Singer (1902–1991) polsko-židovsko-americký autor

Varianta: Ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisty. Pro zvířata je jejich život navždy Treblinkou.

„CESTA POKORY
Cesta probuzení není cesta pro slabé povahy.
Učí nás pokoře. Ó ano! Srazí nás na kolena. Mnohokrát.
To, co jsme si o sobě mysleli, že víme, se chvílemi rozpustí do nicoty.
Naše nejzářivější vhledy, úžasné znalosti, naše životní práce, to vše se může rozpadnout v prach.
Někdy bez varování.
Bude od nás vyžadováno, abychom začali znovu, a znovu, a znovu.
A zase znovu.
(Zmínil jsem už, že to není cesta pro slabé povahy?)
Ó ano! Samozřejmě, že se také dotkneme blaženosti a radosti z bytí!
Budou dny, kdy se budeme smát tomu, jak jsou věci prosté.
Ale také se od nás bude chtít, abychom čelili svým nejhlubším strachům, podívali se do tváře temnotě a tmě, kterou v sobě máme. Abychom se vydali na místa, kde žijí naše nemilované části.
Zavede nás to do krajiny zármutku, o kterém jsme ani neměli tušení. Vypláčeme miliony slz za opuštěné, osamělé děti - v sobě i ve světě.
Budeme zuřit a spílat nebesům, svým rodičům, všem učitelům, za to, že nemám nedali to, co jsme potřebovali. Lžím, kterými jsme byli krmeni. Všem, kteří tam pro nás nebyli, když jsme je nejvíc potřebovali.
Budou dny, kdy se budeme třást strachy.
Budou dny, kdy se půda pod našima nohama otevře, polkne nás a zase vyplivne.
Budou chvíle, kdy si pomyslíme, že jsme dosáhli cíle této cesty,
a vzápětí sami sebe objevíme opět na začátku.
Někdy budeme mít sto chutí to celé vzdát.
Někdy budeme mít pocit, že jsme za celou dobu nijak nepokročili.
Někdy možná budeme proklínat den, kdy jsme se na tuto cestu vůbec vydali.
A přesto - celou tu dobu - se hojíme, uzdravujeme.
Ano. Uzdravujeme.
Rozpouštíme, rozvazujeme miliony karmických let. Rozpouštíme podmiňování strachem. Setkáváme se s ryzostí života.
Navracíme se k přírodě, k Zahradě, k divočině, ve které jsme byli počati.
Není to vždy jednoduché. A není to vždy klidné.
Není to vždy ta spiritualita, kterou jsme čekali.
Není to vždy láska a světlo a radost a pozitivita a čisté, ničím nerušené Vědomí.
(To jsou jen sny vystrašených dětí.)
Ne. Toto je skutečné probouzení. Jdeme cestou skutečného života. Jsme unavení z nesmyslů a falešných příslibů.
Skrze pláč, vášeň i smích směřujeme k celistvosti.
Všechny naše staré sny se zhroutily. Ale ne my samotní.
Stále s námi mohou být hlasy strachu, hanby nebo pochybností, ale my už jsme větší než oni.
Stále mohou být dny, kdy si připadáme velmi malí, ale také jsou dny, kdy cítíme, že udržíme celý Vesmír ve svých dlaních.
Museli jsme se téměř zbláznit, abychom se mohli stát doopravdy normální. Museli jsme prasknout, abychom se stali celistvými. Vyměnili jsme starou potřebu jistoty za život plný dobrodružství, a stará smutná dogmata za vzrušující nevědění.
Teď už dokážeme nacházet jistotu v nejtemnějších zákoutích, krásu na nejopuštěnějších místech, a lásku tam, kde jsme si mysleli, že je zakázáno milovat.
Příteli, život Tě nikdy neopustí, neboť Ty jsi život, a i tehdy, když padneš na zem, jsi podporován neviditelnými silami.
No a co. No a co! Tak občas spadneš. Potlučeš se přitom. Chvíli se možná stydíš. Vynaříkáš ze sebe staré sny. No a co! Vykřičíš ze sebe očekávání a pak pohledíš do tváře realitě a zjistíš, že nikdy, NIKDY není tak zlá, jak ses bál.
Znovu se zvedneš, oprášíš se, vrátíš se na cestu a kráčíš dál.
Popravdě - nikdy jsi tuto cestu neopustil.
Protože cesta nikdy neopustila… tebe.
Protože cesta se objevuje přímo pod tvými chodidly, v každém TEĎ, s každým krokem, ať už ho uděláš a nebo ne. Je v radosti z tvé jedinečné pouti, oslavuje tě takového, jakým jsi právě dnes, klaní se všem tvým pádům i vítězstvím.
Tak začni znovu, příteli.
Začni znovu.
A jdi dál.“

Jeff Foster (1980)

Překlad Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/a-humbling-pathawakening-is-not-a-path-for-the-faint-of-heartyou-will-be-humbled/3034565383307716/