Vyhledávání

„Tanec je píseň těla.“

„Až se budeš chtít zalíbit tomu, který tě vyléčil, pak si našel tu správnou cestu radostného života.“

„Žena, která toho zažila za život mnoho, může působit na muže dojmem, že neexistuje nic, čím by ji mohl překvapit nebo si to alespoň oni mohou myslet. Opak je pravdou. Protože jsou to ty nejlidštější hodnoty, které se vytrácejí, které ona postrádá. Není to kabelka, je to jeho čas a její čas, kterého si oba váží. Není to nové auto, je to nekončící konverzace nebo naopak ticho, které řekne více, než 1000 slov. Není to bůhví co, co si člověk může pořídit a koupit, ale jde o radost a sdílení. To, když se těšíte společné blízkosti nebo máte vedle sebe někoho a nemusíte být na všechno sám. Sdílíte společně radost i starosti. Je to, když tě druhý vidí, slyší a vnímá. Je tady pro tebe stejně jako ty pro něj. Není to, že by tě pouze slyšel, ale naslouchá ti, snaží se tě pochopit a poznat. Je to, když se oba snažíte být tou nejlepší verzí sebe sama. Ne, proto, že by tě druhý chtěl měnit, ale protože ty sám jsi motivován se takovým stát.“

„Kéž bychom sami nekazili mravy svých dětí! Když řeknou něco prostoduchého, máme z toho radost, smíchem a polibkem vítáme slova, nedůstojná slušného člověka. Ani se takovým slovům nemusíme divit: od nás je mají, od nás je slyšely. Na každé hostině zní oplzlé písně, předvádějí se neslušné scény. Stává se z toho zvyk a nakonec druhá přirozenost. Ti ubožáci se to učí dřív, než se vůbec dovědí, že jsou to neřesti.“

„Jedno ze slov, které bylo nesprávným užíváním znehodnoceno, je výrazd i l e t a n t, jímž se dnes označuje člověk neodborník, konající některou činnost nebo provozující některé umění nedokonale a nezodpovědně. Co však původně znamenalo? Označovalo jedince, který svou práci koná s potěšením, který cítí rozkoš z dovednosti, jíž se dopracoval, který prožívá čistou radost z umění, k němuž dospěl. Přeji světu mnoho a mnoho diletantů.“

„Když již prostou radost, žalost neukryjeme v obličeji, tím méně dovedeme zatajit prudké vášně. Ozývá se v jejich průběhu srdce klokotem, dech vyrážíme, tepna bije mlátem. A jindy nenahmatáš tepny, dechu nepopadneš, „krve se nedořežeš“. I kráse a pravdivosti skladby nevěříme, dokud „po zádech mráz nejde“, dokud nezapomeneme dýchat, dokud obličej nestrnul, dokud se nezabarví ruměně, aby hned nato nepokryl se bledostí.“

„Veškeré vědění má každý člověk v sobě. Nikdo tě nemůže nic naučit, je to omyl. Do půlky života se učíme nesmysly a pak se je druhou půlku života odnaučujeme a zjišťujeme, že jsme se naučili úplné hovadiny, které nám vlastně překážejí v normálním životě, v radosti. Každý duchovní mistr ti řekne – Nemohu tě nic naučit, mohu tě jenom odnaučit… Nic ti nemohu dát, vše už máš v sobě.“

„Ty tvaruješ svůj strom života. Práce by tě měla uspokojovat. Ptej se sama sebe, co tě baví, v čem jsi dobrá, na co jsi hrdá, když se ti podaří něco mimořádného. V pocitech nech vyklíčit začátek stezky a uč se na ní tančit. Nespěchej. Není kam spěchat. Vyzkoušej vše, co tě zajímá. Až se ti srdce rozběhne radostí, sama poznáš, kde toužíš zakotvit… - R´íhan“

„Jsem mladá takže můžu být i totálně blbá. Ale moje poznání a chápání je větší než cely lidský život až do samotného stáří. Dalo by se říct že s každým dalším rokem. Zažívám uhasnutí svojí duše. Jako bych neživá ale zároveň živá. Jako by ten život byl v tom mém vnímání věčné jen utrpení ale i radost z každé prožité minuty. Přídu si jako věčnost sama v tom pohledu na všechno. Nic mě v podstatě nic nadlidsky netíží všecho je to směsice všeho.“

„Pravda bez pozlátka, pravá demokracie nedvořící se mocným a nezdůrazňující vlastní velikost oproti „nižším“, sebevědomí Vyvoleného bez ješitnosti, nejhlubší cit bez sentimentálnosti, nevýslovná radost z práce, čistý a prostý poměr k Bohu a lidem, to byly vlastnosti jeho duše. A stálý tvůrčí neklid! Vidím Mistrovu ruku, která neustále, někdy i během přestávky v rozmluvě, nepokojně hraje na kabátě, jakoby na piáně. Zdálo se, že myslí jen hudbou.“

„Kdybychom se chtěli omezit na to, že budeme pokládat Saint-Exupéryho výlučně za spisovatele angažovaného v nebezpečném povolání a za mistra hrdinského činu, kterým v životě, v díle i ve smrti vskutku byl, pak by Malý princ, tato prostá píseň s melancholií a něhou, byla jen omylem, vybočením, okamžikem pochybností a únavy na vzestupu duše k vrcholům mužné moudrosti - zatímco je pointou patnácti let meditací, postupu ducha směrem k radosti a k umění pojímanému v jeho plnosti.“

„Láska je vlnou srdce, vibrací srdce, tepáním, sdílením všeho, čím jste, hlubokou a naléhavou potřebou jít a být s ostatními lidmi, dělit se s nimi o své bytí, o svou radost, o svou píseň. Je-li však srdce téměř mrtvé, zamrzlé, protože vám ostatní říkali, že máte sami sebe odsuzovat – že jste oškliví, že jste špatní, že je to hřích: „Nedělej to, nebo se proviníš!", pak nemůžete sami sebe přijmout. Jak byste pak mohli přijmout jiného?“

„Zeptej se sám sebe co si měl rád jako malý a co máš rád teť dnes. Kým jsi byl předtím a kým si dnes. Jak žiješ jak kráčíš po planetě Zemi jak se chováš k lidem. Jak se koukáš sám na sebe a na ostatní lidi a svět. Všichni žijeme tak jak nás neutí něco společenského ale proč nebýt praštěný proč nedělat to z čeho je člověk štastnej a má radost? Myslím tím přístup a kreativitu v životě nadšení pro nápady a myšlenky pro chuť skoušet nové a nepoznané?“

„Já vím měla bych být nejspíš víc nádvěcí a dělat to co vyžaduje společnost národ. A já nevím kolik je tu věcí co manipulujou svět všema hloupostma. Ať se děje co chce nikdy to nezničí můj zdraví rozum radost a praštěnost protože věci zakořeněné v duši jsou neviditelná síla. A tělo to je jen věc na působení na hmotu na předměty ale duše se vpijí do ostatních duší tou atmosférou tou náladou tím pohledem a to je věčné nikde uvnitř.“

„Vítej zlatý hattricku, jsme po třetí za sebou mistři světa!!!“

„Všechno si tam k Bohu odnesl s sebou a ve dnech před svou smrtí a kolem pohřbu tady na Zemi u některých z nás byl a přicházel do snů.“

„Ó nejsladší Kriste, táhni nás slabé za sebou, poněvadž když ty nás nepotáhneš, nemůžeme tě následovat. Dej statečného ducha, aby byl pohotový, a je-li tělo mdlé, ať předchází, prostředkuje i následuje tvá milost, protože bez tebe nemůžeme nic činit, a dokonce ne pro tebe jít na ukrutnou smrt. Dej ducha odhodlaného, srdce nebojácné, víru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom za tebe nasadili nejtrpělivěji a s radostí svůj život.“

„Různá společenství se neřídí pocitem zodpovědnosti a svědomím tolik jako jednotlivci. Kolik utrpení přináší lidem tahle skutečnost, kolik válek a útisku všeho druhu, který celou planetu naplňuje bolestí, stony a trpkostí! A přece to, co je opravdu cenné, může vzniknout jenom neosobní součinností mnoha lidí. Proto každému, kdo má rád lidi je radostí největší, když povstane něco pospolitého, co vzniklo za velkých obětí a čeho jediným cílem je přispívat k podpoře života a civilizace.“

„Kdekoli jsem četl o nějakém zajímavém vynálezu nebo novém ústavu, pátral jsem po adrese a tak jsem docílil, že jsem měl hodně zpráv původních přímo od vynálezců a cizozemských ústavů. Dostal jsem i celá ilustrovaná díla a projekty vynálezů. Bylo to pro mne samého skutečně zřídlo nových radostí a nového poučení. Stal jsem se tím i v cizině známým a tak jsem se dostal do výboru mezinárodní esperantské Volné myšlenky, kde jsem byl jeden rok též předsedou.
Dopisování se sekretářem jejím René Deshays ve Francii bylo pro mne velmi zajímavé.“