Vyhledávání

„Vztah k Bohu je pro věřícího křesťana důvěrně osobní záležitostí, o níž se většinou ostýchá vyjadřovat veřejně; ne snad proto, že by se obával perzekuce či posměchu jako v dobách bojovně ateistické totalitní společnosti, ale z toho důvodu, že si je dobře vědom, jak nesnadné je popsat stav vlastního nitra běžným lidským jazykem a jak nesdělitelné jsou osobní prožitky, střádající se během vlastního života – života nezaměnitelného a jedinečného v celých dějinách vesmíru…“

„Hrdinové, kteří prolévali svou krev a ztratili život! Nyní ležíte v půdě přátelské země. Proto odpočívejte v klidu. Mezi Johnny a Mehmetsem není žádný rozdíl, kde ležíme vedle nás v této naší zemi vedle sebe. Vy, matky, kteří poslali své syny z dalekých zemí, otřete slzy; Vaši synové nyní ležou v lůně a jsou v klidu. Po ztrátě života na této zemi se stali našimi syny.
Mustafa Kemal Ataturk o Gallipoli“

„Vší pochybnosti všeho
Já nemám strach já mám pochybnosti. Já nejsem líná ale jen mě to děsí. Já nepochybuju já jsem jen šíleně vyděšená. Já necítím strach jen se nechci změnit pro něco co mě oslabí. Já nechci se snažit pokud mě to nic nedá a pokud mě to psychicky neinspiruje do budoucna. Strach mám doslova jen když vím že mě to může znovu zlomit znovu bodnut znovu oslabit znovu spusobyt bolest jak psychickou tak fyzickou. Já vím že je to život a patří to k němu. Ale rezignuju na život i ten mohu absolutně obejít a ignorovat.“

„Samozřejmě, že si myslím, že nejlepší škola pro herce (a nejen proto, že pozná nejrůznější podoby publika) je divadlo. Tady má největší šanci střídat typy, charaktery, žánry. Měl jsem v tom smyslu štěstí, protože Městská divadla pražská měla a mají ve znaku repertoár bohatý a různorodý. Snad to mohu tvrdit, vždyť jsem sem přišel v roce 1950 z tehdejšího Realistického divadla a zakotvil tu nadlouho, předlohou…“

„Máme někdy dojem, že když nejednáme podle své přirozenosti a musíme se do věci nutit vůlí, je někde něco špatně. Vyčítáme si pak, že nežijeme v harmonii se sebou samým, velmi často své modlitby naprázdno odříkáme a pak jdeme spát, s otázkou, zda to vše má smysl. A právě že má. Jsem velkým přítelem oddrmolených modliteb a bezmyšlenkově prožitých mší svatých a velmi si vážím všech modliteb, do kterých se člověk musí nutit.“

„Diskuze se šílencem pro vás skončí s vysokou pravděpodobností neúspěšně; v mnoha ohledech je jeho mysl totiž mnohem rychlejší, protože se nenechá zdržovat rozvahou a podobnými věcmi. Šílence neomezuje smysl pro humor, shovívavost ani prostá jistota získaná zkušenostmi. Je logičtější, protože postrádá jisté zdravé city. Běžná charakterizace duševní choroby je z tohoto hlediska zavádějící. Šílenec není člověk, který ztratil rozum. Šílenec je člověk, který ztratil vše kromě rozumu.“

„Zbývajících sedmatřicet německých států se seskupilo do entity nazvané Německý spolek, která měla poskytnout odpověď na odvěké evropské dilema: když je Německo slabé, je lákadlem pro cizí – především francouzské – intervence, a když je jednotné, pak má dost síly na to, aby samostatně porazilo své sousedy, a svádí je proto k tomu, aby v reakci na nebezpečí spojili své síly. V tomto smyslu lze tvrdit, že po většinu historie bylo Německo pro mír v Evropě buď příliš slabé, nebo příliš silné.“

„S tebou i ticho je plné smyslu. Protože když sedíme vedle sebe bez jediného slova, cítím tolik porozumění, blízkost a náklonnost. Naše mlčení není prázdné, je plná pocitů. Mluví tónem kde nepotřebuji hlas jen srdce, které slyší. A moje srdce slyší tvoje, každý úder, každý šepot, i v tichém tichu. S tebou láska nepotřebuje velká slova jen ten skutečný pocit, který žije mezi námi a tančí v tichosti.“

„S tebou i ticho je plné smyslu. Protože když sedíme vedle sebe bez jediného slova, cítím tolik porozumění, blízkost a náklonnost. Naše mlčení není prázdné, je plná pocitů. Mluví tónem kde nepotřebuji hlas jen srdce, které slyší. A moje srdce slyší tvoje, každý úder, každý šepot, i v tichém tichu. S tebou láska nepotřebuje velká slova jen ten skutečný pocit, který žije mezi námi a tančí v tichosti.“

„Byl bych spokojen, kdybychom se mohli množit jako stromy bez spojení, nebo kdyby byl jiný způsob zachování světa, bez toho triviálního a vulgárního způsobu soulože. To je nejpošetilejší, co dělá moudrý muž ve svém životě.“

„Příliš často dovolujeme všedním věcem v životě přerůst lepší stránku naší povahy, a proto je třeba, abychom aspoň jednou denně četli pár veršů, zazpívali si nebo se podívali na obraz.“

„Jedním z nejvíce přesvědčivých důvodů existence Boží je soulad panující ve vesmíru a onen podivuhodný soulad, jehož mocí každá živoucí bytost nalézá ve svých ústrojích všechno, co je jí potřebné k zachování života.“

„Život v plnosti chápe a užívá jenom ten, kdo při chlebě, který pojídá, myslí na to, že kdysi byl ječmenem na poli, kdo při víně, kterým ho zapíjí, myslí na daleký vinohrad na jižním svahu, odkud pochází.“

„Láska? Všichni moji přátelé, kteří se oženili z lásky, dnes bijí svoje ženy, nebo je opustili. Provedu asi mnoho hloupostí ve svém životě, ale z lásky se neožením, protože jsem přesvědčen, že je to záruka neštěstí.“

„Budujeme lidové Slovensko podle směrnic národního socialismu … Činíme tak nejen z vděčnosti k Velkoněmecké říši a jeho šlechetnému vůdci Adolfu Hitlerovi, ale i z dobře chápaného zájmu našeho národního i státního života.“

„Claudio Abbado znamenal v mém dirigentském životě zásadní inspiraci. Jeho pojetí hudby, ale také vzácné nahlížení na partitury a jeho skromná osobnost mne zasáhly a bude mi vždy příkladem ve snaze o dosažení nejlepších výsledků.“

„Jestliže snahy člověka civilizovaného nejsou cennější než divochovy, užívá-li většiny svého života, aby si zajistil jenom nutné životní potřeby a pohodlí, proč by měl míti lepší obydlí než divoch?“

„My v New Yorku máme tohoto papeže velice rádi. Jeho hlas je velmi důležitý, soustředí se na výzvy světové krize i na každodenní výzvy života. Připomíná nám, že máme být vždycky bratři. o Františkovi“

„Všechny mé filmy jsou osobní. Nejsem profesionální spisovatel, a nevím jak vymýšlet příběhy. Vše, co jsem udělala - je o mě a mém okolí. Líbí se mi "podvorovyvat" se v životě - sedět někde, poslouchat a všechno zaznamenávat.“