Vyhledávání

„Židé se po 2000 letech vraceli do své starodávné vlasti, naplněni touhou vybudovat demokratický stát, ve kterém si sami můžeme určit naši vlastní budoucnost, oživit náš původní jazyk a naši kulturu. Byli jsme připraveni vytvořit novou společnost, která by byla založena na principech sociální spravedlnosti, definované našimi biblickými proroky, a která by poskytla vysokou kvalitu života, obohacenou nejvyššími morálními a duchovními hodnotami. V této vzrušující atmosféře jsme se s velkým nadšením vrhli do činností zaměřených na naplnění tohoto sionistického snu.“

„Obcujte s kterýmikoli jinověrci, aby bylo patrno z otcovského a bratrského se chování, jež sdruženo býti má s pokorou a trpělivostí, že vše děje se z toužebnosti po jejich spáse, cokoliv se počíná s nimi. V úkonech svých ať zachovávají slušnou obezřetnost, vyznačují se zbožností a čistým svědomím a tak příkladem života svého táhnou jinověrce k náboženství katolickému. Nechať nikdy nevystupují z mezí skromnosti a mírnosti a varují dávat příležitost špatného příkladu.
Z pastýřského listu pro misionáře působící mezi českými nekatolíky z 20. března 1652.“

„Žádám vás, abyste pamatoval na velké utrpení a bolest, která je součástí života mnoha amerických žen… Jako ženy jsme vyslechli mnohá skvělá pojednání naší církve o důstojnosti a vážnosti všech lidí. Jako ženy jsme o těchto slovech přemýšlely a naše závěry jsou, že pokud chce církev svému prohlášení o boji za důstojnost a vážnost všech lidí zůstat věrna, měla by ženám umožnit, aby mohly zastávat všechny duchovní úřady v církvi.
Janu Pavlu II. v roce 1979“

„Dokonalý křesťan žije jako host, který ví, co má získat a co zavrhnout. Užívá i svého těla jako ten, kdo daleko putuje, užívá i útulků a příbytků po cestě. Stará se i o věci světské a o záležitosti místa, v němž se zdržuje, ale příbytek i majetek opouští jako věc pouze užívanou, a aniž se dá vyvést z míry, ochotně následuje toho, kdo jej odvolává ze života, a nemá důvod obracet se zpátky. Vzdává sice dík za to, že mu bylo dopřáno na zemi pobýt, ale žehná svému odchodu a dychtí po věčném příbytku.“

„V každé generaci se židovské hrdinství dere svou vlastní cestou, volí své hrdiny, lidské to ztělesnění hlavních tužeb oné generace, ztělesnění jejího ducha. Chanina generace, generace „nelegálních“ přistěhovalců a dobyvatelů; generace průkopníků, osadníků a obránců svých počinů; generace katastrofy a destrukce; generace, která ztratila milióny našich lidí – tato generace si za svého hrdinu zvolila vyslankyni a průkopnici, která obětovala svůj život opuštěním své země a odchodem do diaspory, aby vyrvala své bratry ze spárů smrti.“

„V každé generaci se židovské hrdinství dere svou vlastní cestou, volí své hrdiny, lidské to ztělesnění hlavních tužeb oné generace, ztělesnění jejího ducha. Chanina generace, generace „nelegálních“ přistěhovalců a dobyvatelů; generace průkopníků, osadníků a obránců svých počinů; generace katastrofy a destrukce; generace, která ztratila milióny našich lidí – tato generace si za svého hrdinu zvolila vyslankyni a průkopnici, která obětovala svůj život opuštěním své země a odchodem do diaspory, aby vyrvala své bratry ze spárů smrti.“

„Život je jako vesmír plný světů, každý letí do neznáma, ale přece jenom si určuje svojí vlastní cestu na kterou se vidá. Čím víc letí kupředu tím obtížnější je se vrátit. Někteří lidé hledají to co už bylo nalezeno a odhodí to na čemž může růst pravá podstata existence lidstva, kořeny pravého významu bytí a lásky k bližním. Avšak to co má nejvyšší hodnotu odhodí jako nějáký kus plevele a díky se své pošetilosti se stanou nenasytnými bytostmi jejichž touhy zůstanou neukojeny v nekonečnosti chaosu.“

„Když jsem si jako kluk přečetl „Hochy od Bobří řeky“, nepřál jsem si nic jiného než se stát skautem. Byly to nejkrásnější Vánoce, když jsem pod stromečkem našel skautský kroj vlčete – čapku, blůzu, manšestráky a nádherný opasek s karabinkami. Jenže přišla okupace a výstroj zůstala ve skříni.
A tak mohu až nyní po mnoha letech skautingu popřát, aby vyšel čestně z boje s počítačovými hrami, hodinami vysezenými u televizních seriálů a vším současným balastem a naplnil mladé životy svými ideály. Přátelstvím, čestností a láskou k přírodě.“

„Musíme pocítit a vyjádřit bezpodmínečnou lásku, abychom se dokázali dostat za hranice jistých dimenzí, tak aby tento svět rychle směřoval do vyšších úrovní. Vycházíme z úrovně oddělenosti, kde sami sebe vidíme uvnitř těla, z kterého se díváme ven na svět. Tento pohled bude brzy nahrazen odlišným pohledem na realitu. V ní budeme cítit a poznávat absolutní jednotu s veškerým životem a tento pocit bude růst čím dál víc s tím, jak budeme postupovat na své cestě domů směrem vzhůru, úroveň po úrovni.“

„Duše je rasa viděná zevnitř. Naopak rasa je vnější stránka duše. Probudit k životu duši rasy znamená uznat její nejvyšší hodnotu a pod jejím panstvím stanovit organické postavení ostatních hodnot: státu, umění, náboženství. To je úloha našeho století: vytvořit nový lidský typ z nového životního mýtu. K tomu je třeba statečnosti každého jednotlivce, každého vyrůstajícího pokolení, mnohých generací, které ještě přijdou. Neboť chaos neodstraňují nestateční a svět ještě nikdy nestavěli zbabělci.“

„Všechny konečné bytosti nikdy nezůstávají zcela stejné, nýbrž neustále přecházejí z jednoho stavu do druhého, a to buď k lepšímu nebo horšímu... Lidský život je proto stále vystaven změnám. Protože tedy není věčný a neměnný, znamená to, že se stále znovu rodí. Jenže k narození v tomto případě nedochází cizím zásahem zvnějšku jako u tělesných bytostí. Je výsledkem svobodného rozhodnutí každého jedince. A tak se určitým způsobem sami stáváme svými rodiči tak, že se tvoříme, jak chceme, a vlastní volbou se znovu rodíme.“

„Nejsmutnější jsou koně, které vedou na jatky. Oni už si ani kolemjdoucích lidí nevšímají, jenom na jejich bulvě poznáte, že o vás zavadili pohledem, a dál tepou kopyty do tamtamu dlažby, klop, klop, klop. Já už mám v životě takovou smůlu, že když jdu z práce, potkám občas koně, kterého vedou na jatky. Asi jsem někdy musel být také koněm, protože mě v té chvíli zavalí takový zvířecí smutek nad lidmi, že o kolemjdoucí zavadím jenom smutnou bulvou oka a jdu dál, klop, klop, klop.“

„Obrázkové knížky otvírají dítěti pohled do světa krásnějšího, jak by vlastně vypadat měl a někdy dítě vzrušují a okouzlují tak, že si tímto způsobem vytváří první ideály.“

„Když se pořádně podíváte na moje protiválečné písně, zjistíte, že jsou zároveň i protimírové.“

„Miloval jsem útěky do světa slov a knih.“

„Nemoc se dá vyléčit, jsme-li ochotni změnit způsob myšlení, věřit a jednat!“

„Všechny nemoci vznikají z neochoty odpouštět. Když onemocníme, musíme pátrat ve svém srdci, abychom zjistili, komu je třeba odpustit.“

„Zkus si posunout hranice, Lake. Od toho hranice jsou.“

„Takhle dlouho žil jen díky tomu, že byl nejlepší.“