Smysl života citáty (strana 399) | Citáty slavných osobností

„Thalberg hraje velkolepě, ale není to nic pro mě. Je mladší než já, má velký úspěch u dam, hraje potpourri na témata z Masaniella a na klavír hraje spíše nohou než rukou, decimy bere tak snadno jako já oktávy a nosí košili zdobenou démanty.“

Frédéric Chopin (1810–1849) polský skladatel

Zdroj: [Schonberg, Harold C., 2006, Životy velkých skladatelů, BB/art, Praha, 1, 203, čeština, 80-7341-905-X]

„Lepší je plodníkem svým řádně zatřepati, než z povětrnou ženskou spáti.“

Jan Amos Komenský (1592–1670) český barokní spisovatel, filozof, náboženský spisovatel, pedagog, politický spisovatel a vědecký spisovatel

Podle předního komeniologa tento citát, zcela určitě nepochází od Jana Amose Komenského, a ani u něj nelze nalézt nějaký náznak vyjádření podobného obsahu. Zdroj toho výroku je neznámý. Pokud je autentický, mohl by pocházet z nějaké lidové zábavné četby 16. či 17. století, anebo mohl být uměle vytvořen jakoby v archaickém stylu až v dobách současných, nějakým literátem se smyslem pro provokaci a recesi apod... https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/citat-jana-a-komenskeho
Varianta: Lepší než za ženštinami hampejznými se píditi, jest plodníkem svým dvakrát týdně řádně zatřásti.

„Když mluvím s mladými, kteří jsou na okraji, říkám jim: „Nejvíc je mi líto toho, že jste tak osamělí.““

Pascual Chávez Villanueva (1947)

Samota je děsí. Přijdou domů, odemknou – a doma nikdo není. Okamžitě se tedy spojí s virtuálním světem, protože ti, kdo by měli být vedle nich, s nimi nejsou – tak se spojí alespoň virtuálně.
Zdroj: [Zasvätený život: Dar prebudený Duchom Svätým, zasvatenyzivot.sk, 2016-05-09, 2017-06-10, http://www.zasvatenyzivot.sk/zasvateny-zivot-dar-prebudeny-duchom-svatym/]

„Fantastické zrcadlení vnějších sil, které ovládají každodenní život lidí, v jejich hlavách, zrcadlení v němž pozemské sily přijímají formu nadpozemských. V počátcích dějin se takto zrcadli především přírodní síly, které pak v dalším vývoji u různých národů prodělávají nejrozmanitější a nejpestřejší modifikace. Později nastupují na místo přírodních sil stále více společenské síly, jež stojí proti lidem stále více cize a nevysvětlitelně a ovládají je touž zdánlivě přírodní nutností jeho přírodní síly samy. Strach člověka před brutálností útlaku, bolesti a bídy takové jsou skutečné kořeny náboženství, zkoumaného v jeho dějinném vývoji. Moderní věda nemůže ovšem pohlížet na náboženství jen jako na odraz veliké bídy člověka v oblasti ideologie, nýbrž také jako na výraz protestu člověka proti skutečné bídě. V náboženské víře se často projevuje živelná potřeba skutečně lidských vztahů a štěstí na zemi.“

Friedrich Engels (1820–1895) německý sociolog, autor, politický teoretik a filozof

„S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí. Moje hrdlo je suché, moje oči slzí a moje srdce jde za rodinami, které bojovaly bez jediné známky (života vojáků) a neztratily až do nejposlednější chvíle naději. Tento den je dnem odstranění pochyb. Samozřejmě s úctou k osudům Udiho a Eldada, ať je jejich památka požehnána, ale také s úctou k morální a etické síle Izraele. Mocí této síly jsme rozhodli o návratu chlapců, i když za obrovskou cenu propuštění opovrženíhodného vraha. Nikdo jiný nepochopí, co dobře chápe každý Izraelec: starost o osud každého z našich vojáků je klíh, který nás spojuje jako společnost a který nám umožňuje přežít v oblasti, která je obklopena nepřáteli a teroristickými organizacemi. Radosti národa jsou ukazatele jeho hodnotového systému. Běda národu, který slaví ve chvíli, kdy propouští zvíře, které rozbilo lebku dítěte. Moje srdce je tento den s rodinami Goldwasserovou a Regevovou.“

Ehud Olmert (1945) izraelský politik, premiér Izraele

17. července 2008 - V projevu po návratu těl izraelských vojáků

Source: Eretz.cz - S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí http://eretz.cz/content/view/6311/141/

„Možná, že puberta je jeden z nástrojů, jak příroda pečuje o lidský rod, aby nevyhynul. Protože člověk by asi nikdy dobrovolně neopustil to bezpečí vlastní rodiny, kde je o něj postaráno milujícími rodiči a rodiče by asi těžko přenesli přes srdce, že to rozkošné a bezproblémové dítě najednou odchází. Ale pak přijde spásná puberta a z toho rozkošného dítěte se stane nesnesitelný jedinec, který opovrhuje svými rodiči, jejich hudbou, jejich oblečením, jejich životním stylem, takže nakonec jednou, když praští dveřmi a odejde, rodiče to jakž takž přežijí. Co je zajímavé, že hned venku na toho nesnesitelného jedince čeká jiný nesnesitelný jedinec, ovšem opačného pohlaví, který také před chvílí někde praštil dveřmi a ti dva nesnesitelní pocítí k sobě tak neuvěřitelnou náklonnost, že spojí své životy a stanou se z nich ti báječní milující rodiče, od kterých by žádné dítě neodešlo, nebýt puberty. Je to podle mě velmi rozumné, a co příroda dělá, dobře dělá.“

Marek Eben (1957) český dabér, herec, hudební skladatel, moderátor, textař a zpěvák

Zdroj: Švamberk Šauerová Markéta, Jak přežít svou vlastní pubertu: i s učiteli a rodiči, 2016, s. 45, ISBN 9788027191253

„Kekulému se zdá o Velkém hadovi, který drží v tlamě svůj vlastní ocas, snící Had, který obklopuje Svět. Ale ta lakota, ten cynismus, se kterou tento sen bude využit. Had, který oznamuje „Svět je uzavřená věc, cyklická, rezonující, věčně se vracející,“ bude doručen do Systému, jehož jediným cílem je narušit Cyklus. Systém, který bere a nevrací, který požaduje, aby se „produktivita“ a „zisky“ v čase neustále zvyšovaly, odčerpává ze zbytku světa obrovské množství energie, aby udržel svůj maličký zoufalý podíl na zisku: a ne jen většina lidstva – ale i většina Světa, zvířat, rostlin a minerálů je v tomto procesu odhozena jako odpad. Systém může a nemusí rozumět tomu, že si pouze kupuje čas. A že čas je především příliš umělý zdroj, který nemá cenu pro nikoho jiného kromě Systému, jenž dříve nebo později musí ztroskotat a zahynout, až jeho závislost na energii překročí množství, které mu svět může poskytnout, a stáhne s sebou nevinné duše na celém řetězci života.“

Thomas Pynchon (1937)

„Zabýváme se ještě problémem modlářství my? Jedině když zjistíme, že nějací „primitivové" uctívají kamenné a dřevěné modly. Jsme přesvědčeni, že my sami jsme něco takového dávno překonali, poněvadž nevidíme ve společnosti uctívání žádných tradičních symbolů modlářství. Zapomínáme, že podstatou modlářství není uctívání té či oné modly, ale že jde o specifický lidský postoj. Tento přístup lze popsat jako zbožštění věcí či částečných aspektů světa a podřizování se takovým věcem. Opakem je přístup, kdy věnujeme život uskutečnění nejvyšších principů lidské existence, lásce a rozumu, abychom se stali tím, kým potenciálně jsme, bytostí stvořenou k podobě Boží. Modly nejsou pouze sochy z kamene či dřeva. Slova se mohou stát modlou a stroje se mohou stát modlou. Také vůdci, stát, moc a politické skupiny se jí mohou stát. Věda a názor druhého člověka se mohou stát modlou a pro řadu lidí se stal modlou Bůh.“

Erich Fromm kniha Psychoanalysis and Religion

„Když ležíš v posteli a jsi nemocný, svět funguje dál svým vlastním tempem. Neptá se tě, zda může nebo zda s tím ty souhlasíš. Když se vrátíš z dovolené nebo ze zahraničního pobytu domů, život se zde nezastavil, vše pokračuje přirozeně dál, ani tě nepotřeboval k tomu, aby fungoval. Vše se děje automaticky, jakoby to řídila neviditelná síla podle jakéhosi záměru. Když jdeš spát, lidé na jiných místech planety se baví, pracují nebo odpočívají, nepotřebují k tomu tvé požehnání. Stromy rostou, květiny kvetou, příroda prochází jednotlivými ročními obdobími. Pokud bys usnul na několik dní, nic by se v tomto přirozeném procesu nezměnilo. Vše se děje bez tebe, a s tebou si to hraje tak, jak je napsáno ve vesmírném scénáři. Až zase jednou budeš chtít ovládat ze své přední pozice – ze své role okolnosti a podmínky kolem sebe, vzpomeň si, že tvé snažení Vesmír bere v potaz stejně tak, jako by se nechumelilo. Chumelit se totiž bude, až se rozhodne Vesmír – Vědomí - kosmický architekt.“

Karel Spilko

„Koncepcia normalizácie nebola mojim výmyslom. Všetci sme ju schvaľovali ako jediné možné východisko. Keď niektorá krajina zažije zemetrasenie - čo robí? Snaží sa normalizovať život. A čo je možné robiť, keď do nej vtrhne stotisícová spojenecká armáda? S Brežnevom som mal o tejto otázke tvrdé rozhovory aj po auguste. Vedel, ako nás to páli. Odďaloval riešenie. Po ňom to samé robil Andropov. A tak to bolo až od roku 1987, keď som sa vzdal funkcie generálneho tajomníka. Aj Gorbačov sa po svojom nástupe vykrúcal, že on pri tom roku 1968 nebol, že nebola to len ich vec a podobne. A čo Amerika? Čo celý Západ? Prezident Johnson sa dohodol s Brežnevom a vzal okupáciu Česko-Slovenska na vedomie. Formálne protestoval, ale ináč nepohol ani prstom.“

Gustáv Husák (1913–1991) československý kandidát na prezidenta, prezident Slovenska a politik slovenské národnosti

Zdroj: Viliam Plevza: Vzostupy a pády : Gustáv Husák prehovoril. Bratislava, Tatrapress, 1991, s.110

„Moje máma a já jsme bydleli v Hollywoodu a Westernu, v drogové a v prostituční koutku. Bylo to docela děsivé. Mnohokrat mě zbili. Viděl jsem, jak mají lidé v uličkách sex. Pamatuji si, že mi bylo pět let, a jeden chlap v trenčkotu s jehlami a kokainem, mě zahnal do kouta. Brzy, když jsem viděl devastaci na mém bloku, viděl závislé na heroinu, mě donutilo zamyslet se nad tím, proč jsem s drogami vůbec začal. Je to zlé. Jakmile Jakmile uděláte ten krok a začnete experimentovat s drogami, mohou probrat kontrolu nad vaším životem. Už nebudete sami sebou. To je něco, co jsem nikdy nechtěl. Neměl jsem hodně kamrátov, když jsem vyrůstal.Byli jsme jen já a moji rodiče. Ale díky nim nemělo na mě moje okolí špatný vliv. Můj táta mě seznámil s umělci a každých pár měsíců jsme chodili na nějaký hippie průvod jako Mudmen v našem spodním prádle, nesli jsme paličky a byli jsme celí od bláta. Moje matka udělala vše pro to, aby mě dostala do nejlepších škol, které mohla najít.“

Leonardo DiCaprio (1974) americký herec

„Ztrácíme obrovské množství energie tím, že se snažíme zakrýt to, kým jsme, a skutečnost, že na dně každého našeho postoje je potřeba být milován, a na dně každého našeho hněvu je rána, která potřebuje uzdravení, a na dně každého smutku je obava, že na to nemáme dost času.

A když se zdráháme jednat upřímně a v pravdě, nevědomě sklouzneme do jakéhosi ochranného způsobu bytí, které nám brání v tom, abychom skutečně cítili svět. A tato tenká, neviditelná vrstva je začátkem naší osamělosti, která, pokud ji nesejmeme, snižuje naše šance na život v radosti.

Je to jako bychom měli rukavice pokaždé, když se něčeho dotýkáme, a pak, jako bychom zapomněli, že jsme si je sami nasadili, si stěžujeme, že necítíme nic doopravdy skutečného. Nejde tedy o to, každý den se obléct tak, abychom mohli čelit tomuto světu, ale svléct si rukavice, aby klika mohla být studená, déšť mokrý a polibek na rozloučení aby cítil rty jiné bytosti, měkký a neopakovatelný.“

Mark Nepo (1951)

překlad Kateřina Grofová

„Ale ze všech první a základní spor je o to, v čem, zda v jediném, či ve více věcech spočívá lidské štěstí. V tomto problému jsou, jak se zdá, více než je spravedlivo, nakloněni na stranu, která je stoupenkyní rozkoše, kterou vymezují buď celé lidské štěstí, nebo aspoň hlavní jeho část. Ba - a to budí ještě větší podiv - i od náboženství, které je vážné, přísné, takřka chmurné a stroze chladné, požadují, aby přispívalo k podpoře tohoto tak choulostivého názoru. Nikdy totiž nerokují o štěstí, aby s racionální filozofií nespojovali některé principy vzaté z náboženství, a soudí, že bez nich je rozum sám o soběkusý a nedostačující k vypátrání pravého štěstí. Ty principy jsou takovéto: duše lidská je nesmrtelná a dobrodiním božím zrozená ke štěstí; našim ctnostem a dobrým činům jsou po skončení vezdejšího života určeny odměny, mrzkostem tresty. Třebaže jsou tato tvrzení vzata z oboru náboženství, přece myslí Utopijští, že lze rozumovou cestou dospět k nutnosti uvěřit v ně a přiznat jejich platnost.“

Thomas More kniha Utopie

Zdroj: MORE, Thomas: Utopie; PDF http://www.vzdelavaci-institut.info/?q=system/files/Utopie-Thomas_More.pdf, str. 30

„Na některé věci už nemám trpělivost, ne proto, že bych byla arogantní, ale prostě proto, že jsem ve svém životě dospěla do bodu, kdy už nechci ztrácet čas s tím, co se mi nelíbí nebo mě zraňuje. Nemám trpělivost s cynismem, přehnanou kritikou a požadavky jakéhokoli druhu. Ztratila jsem vůli těšit ty, kteří mě nemají rádi, milovat ty, kteří mě nemají rádi, a usmívat se na ty, kteří se nechtějí usmívat na mě. Nevěnuji už ani minutu těm, kteří lžou nebo chtějí manipulovat. Rozhodla jsem se, že už nebudu koexistovat s přetvářkou, pokrytectvím, neupřímností a lacinou chválou. Netoleruji selektivní erudici ani akademickou aroganci. Nepřizpůsobuji se ani populárnímu pomlouvání. Nesnáším konflikty a srovnávání. Věřím ve svět protikladů, a proto se vyhýbám lidem s rigidními a nepružnými osobnostmi. V přátelství nemám ráda nedostatek loajality a zradu. Nerozumím si s těmi, kteří neumějí vyslovit kompliment nebo povzbudivé slovo. Přehánění mě nudí a těžko přijímám ty, kteří nemají rádi zvířata. A ke všemu nemám trpělivost s nikým, kdo si mou trpělivost nezaslouží.“

Meryl Streep (1949) americká herečka

„Jako science fiction je Brave New World nesporně jednou z pamětihodných knih století. Druhou je Orwellův 1984. Oběma knihám se dostává ne zcela žádoucí cti, že se částečně, ve větších a menších detailech, realizují. Tím nabývá pro současného čtenáře zvláštní a specifické síly a sugestivnosti. Přesahují hranice literatury a vstupují do špatného svědomí života. Pokud se týká Huxlyeyho Nového Světa, tak nejen do špatného. Neboť některé principy se nejeví nesentimentálnímu čtenáři zcela zavrženíhodné. Přiznejme si, že proti produkci lidských bytostí ve zkumavkách mluví spíše jen křesťanská tradice a dogma než vědecký rozmysl. Přiznejme, že podmiňování lidské psychiky a pracovních návyků a vůbec lidských motivací v raném věku se provádí, a to dosud na zbytečně nevědeckém a ne zcela efektivním základě. Nepříjemné zde není v principu samém, nýbrž v cílech, které si daná společenská formace je schopna stanovit.“

Miroslav Holub (1923–1998) český básník a lékař

Zdroj: Doslov Miroslava Holuba z roku 1970 ke Konci civilizace

„Je třeba objektivního kritického úsilí, revize pojmů a hesel, jež lehkomyslně a nesvědomitě proti sobě se staví, je třeba poctivého a vážného úsilí o filozofickou syntézu národní myšlenky a socialismu. Hlásíme se k této práci, vyzýváme k ní i ostatní bez rozdílu stran. Ze svého hlediska přitom důrazně pravíme: přirozené, poctivé, vědecky prohloubené národní uvědomění a vlastenectví není v rozporu se socialismem, naopak: je a musí být sociální a socialistické a čím hlubší, čím poctivější vlastenectví a národovost, tím socialističtější, tím upřímnější, účinnější zájem o lidský život, právo a rozvoj těch nejčetnějších, kteří národ tvoří, těch nejslabších a nejubožejších. Stručně řečeno: tvůrčí, konstruktivní, vědecky založený socialismus, nesený opravdovým soucítěním k trpícímu člověku, k spolubližním, je nejspolehlivějším měřítkem národního cítění a uvědomění, tak jako na druhé straně oběti schopný zájem o přirozenou národní kolektivitu, o její pokrok a bezpečnost je zkušebním kamenem socialistické poctivosti.“

Václav Klofáč (1868–1942) český poslanec Českého zemského sněmu, politik a novinář

Zdroj: Pro Dělnické listy, 1. května 1914

„Domníval se, že píše přesně v Shakespearově duchu, a byl šťastný, když ho pokládali za dramatikova syna.“

Samuel Butler (1612–1680) básník a satirik

o Johnu Drydenovi
Zdroj: [Schnakenberg, Robert, 2010, Tajné životy slavných spisovatelů, Knižní klub, 1, 14, 978-80-242-2598-2]

„Každodenní činností otroků se reprodukuje otrokářství. Svými dennodenními činnostmi otroci nereprodukují sami sebe a své pány pouze fyzicky. Reprodukují také nástroje, jimiž je pán potlačuje, a své vlastní podřízenecké návyky ve vztahu k pánově autoritě. Lidem, kteří žijí v otrokářské společnosti, připadá vztah pán-otrok jako přirozený a věčný. Lidé se však pány ani otroky nerodí.“

Fredy Perlman (1934–1985) český anarchista

Zdroj: [Perlman, Fredy, Reprodukce každodenního života, http://studovna.org/wp-content/uploads/2013/02/Reprodukce-kazdodenniho-zivota_F.Perlman_Asociace_ALERTA.pdf, 2012, Asociace Alerta]

„…stejně talentovaný hudebník, jako přemrštěný a bezostyšně vlezlý jako muž. Políbil mě na obě tváře hned při našem prvním setkání! -- o Charlesu Gounodovi“

François Jules Edmond Got (1822–1901) francouzský herec

Zdroj: [Schonberg, Harold C., 2006, Životy velkých skladatelů, BB/art, Praha, 1, 355-356, čeština, 80-7341-905-X]

„Kdysi jsem si myslela, že mám tvůrčí talent, ale tuto myšlenku jsem už zavrhla. Žena nesmí toužit komponovat - ani jedna to nedokázala, proč bych to měla dokázat já? Byla to ode mě arogance, i když mne můj otec k tomu dříve v mládí vedl.“

Clara Schumannová (1819–1896) německá hudebnice a skladatelka

1839
Zdroj: [Schonberg, Harold C., 2006, Životy velkých skladatelů, BB/art, Praha, 1, 191, čeština, 80-7341-905-X]

Vyhledávání

Témata

Citáty