Antoine de Saint-Exupéry citáty

strana 2

169 nadčasových slov o životě, přírodě a míru

„Budeš tedy soudit sám sebe (…) To je to nejtěžší. Je mnohem složitější soudit sám sebe než kohokoliv jiného. Jestliže se ti podaří soudit dobře sám sebe, bude to znamenat, že jsi opravdu moudrý.“

„Ty jsi podivné zvíře, tenké jako prst… ale mocnější, než prst krále.“

„Krajina slzí je tak záhadná.“

„Musím přece snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly.“

„K tomu, abychom jasně viděli, často stačí změnit směr pohledu.“

„Galeje nejsou tam, kde se kope krumpáčem… Galeje jsou tam, kde údery krompáče nemají smysl, nespojují toho, kdo kope, se společenstvím lidí.“

„Pokora srdce nežádá, aby ses pokořoval, ale aby ses otevřel. Právě ona je klíčem ke změně. Teprve potom můžeš dávat a přijímat.“

„Nepřítel ti vytyčuje meze, dává ti tvar a pevnost.“

„Bůh je pravdivý, ale stvořený možná námi.“

„Člověk poznává sám sebe, když zápasí s překážkami.“

„Když má někdo rád květinu, jedinou svého druhu na milionech a milionech hvězd, stačí mu ke štěstí, když se na ty hvězdy dívá. A řekne si: Tam někde, je má květina… Ale když sežere beránek květinu, bude to, jako by najednou všechny hvězdy pohasly! A to není důležité?“

„Život není ani prostý ani složitý, ani jasný ani temný, ani rozporuplný ani vnitřně jednotný. Život prostě je.“

„Zemi nedědíme po předcích, nýbrž si ji jen vypůjčujeme od našich dětí.“

„Bral vážně bezvýznamná slova a byl proto velice nešťasten.“

„Pravda je to, co zjednodušuje svět, a ne to, co vytváří zmatek.“

„Každý člověk více nebo méně pociťuje potřebu stát se jiným člověkem.“

„Jsem zahradník a kypřím zemi, o květy ani o štěstí se nestarám, neboť má-li být kvetoucí strom, musí být nejprve strom, a má-li být člověk šťastný, musí být nejprve člověkem.“

„Bůh je mlčení.“

„Krása je totéž jako štěstí.“

„Přítelem je v první řadě ten, kdo nesoudí.“

„Pravda uhodí a třeba zničí tam, kde nejistota jen stále hlodá a otravuje.“

„Srdce nemá vrásky.“

„Nemyslí vůbec, a tak se mu nemůže stát, že by myslel špatně.“

„Nezapomínej, že tvá věta je čin.“

„Láska začíná teprve tam, kde už nelze čekat žádný dar.“

„Dříve jsem míval málo úcty k dospělým. Byl to omyl, člověk nikdy nestárne.“

„Vím, co je láska. Láska znamená, že už se nekladou žádné otázky.“

„Netoužíme po věčnosti, ale nechceme se dočkat chvíle, kdy naše činy a věci náhle úplně ztratí smysl. V takové chvíli se ukáže prázdnota, jež nás obklopuje…“

„Co to znamená ochočit?
Je to něco, na co se moc zapomíná. Znamená to vytvořit pouta.“

„Oni to dokázali, proč ne já?“

„Ovšem my, kteří chápeme život, nestaráme se vůbec o čísla.“

„Nedokážu žít bez lásky. Vždycky jsem mluvil, jednal a psal veden jen láskou.“

„Modlitba je plodná právě tím, že Bůh neodpovídá.“

„Neboť se živím, abych žil, žiji, abych dobýval a dobývám abych se vrátil a rozjímal a cítil se ve svém poklidném mlčení člověkem širšího srdce.“

„Dokonalosti není dosaženo tehdy, když už není co přidat, ale tehdy, když už nemůžete nic odebrat.“

„Zdá se, že dokonalost se nedosahuje tehdy, když už nelze nic přidat, ale tehdy, když se nedá nic odebrat.“

„Lidé musí spolu mluvit, mají-li se domluvit.“

„Ty největší radosti ti totiž přináší právě to, co ti působí nejtěžší utrpení.“

„Milovat, jenom milovat, to je slepá ulička. Člověk má ještě vyšší povinnost než jen milovat. Možná je to také láska, ale jak rozdílná od jiných.“

„Co je podstatné, to je pro oči neviditelné.“

„Sny tě nemohou uspokojit z toho prostého důvodu, že nekladou odpor.“

„Člověk bohatne i ze svých útrap.“

„Řeč je pramenem nedorozumění.“

„Rozum má cenu, jen slouží-li lásce.“

„Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“

„Jde o úctu k člověku skrze jednotlivce.“

„Avšak koho si vybrala smrt, kdo už jen zvrací krev nebo si přidržuje vnitřnosti, ten jediný odhaluje pravdu – že totiž hrůza ze smrti neexistuje. … Ano, viděl jsem, jak lidé před smrtí utíkali, už předem zděšeni tím setkáním. Avšak neklamte se, nikdy jsem neviděl, že by propadl hrůze ten, kdo umírá.“

„Až spatříš z vrcholku hory, že jsou tvé otázky rozhřešeny, říkáš si: "Jak to, že jsem to předtím nepochopil?" Jako by předtím bylo co k pochopení.“

„Božstvo se vyjadřuje skrze jedince, který jde proti průměrnému vkusu.“