Emil Filla citáty

„Je možný jediný způsob sdružování kolektivního, lépe řečeno pluralistního cítění: výchova jedince k jeho vlastní důstojnosti.“

Emil Filla

„Necháme-li stranou otázku, že chtění už samo o sobě nemůže býti podstatou, že k podstatě nějaké nepatří už svým charakterem něco měnit, že vůle k moci, neb vůle ke svobodě nepatří k substanci, vidíme, že to, co mělo odůvodňovati in determinismus je vlastně kritikou, neboť člověk má ctnost, víru, krásu právě proto, že chce a nemá usiluje tedy o to, aby svobodu měl: kdyby totiž svobodu měl, neměl by ani umění, ani morálky lidské, ani víry své pýchy. Člověk učinil s přírodou smlouvu státi se člověkem, a už to ho determinuje; musí tuto smlouvu plniti do písmene. A uměním, vírou, věděním a ctnostmi chce se od plnění smlouvy osvobozovati: býti ve všem indeterminován. Člověk začal jako člověk a patrně - není to ještě jisté, zda se nerozhodne býti více něčím jiným - patrně skončí jako člověk. Nezačal opicí a neskončí bohem, ale dle zákona,, vývinu a pokroku“ – zákona života a růstu skončí úpadkem člověčenství: všeobecnou dekadencí nebo šílenstvím.“

Emil Filla

Zdroj: O svobodě - 1947

„Svoboda, která vyžaduje nesvobodu druhých, není svobodou, neboť ve své extrémní samobytnosti taková svoboda ustavila by vlastní zotročení a pád. Svoboda nikdy nikde nevznikla z nesvobody, byla vždy bez nějaké protivy jako substance. Jen pokora mohla povstat z pýchy, nebo opačně, jen síla mohla vzniknout ze slabosti, jen vůle k moci zrodila se ze změkčilosti, jen expanse mohla vyrůsti ze zbabělosti a méněcennosti, jen otroctví mohlo zplodit apatičnost, ale svoboda nemá protikladu, má jen uvědomění nebo za temnění u člověka. Osobnost je ztělesnění nepřetržitého vědomí svobody.“

Emil Filla

Zdroj: O svobodě - 1947

„Trening duše k takovému našemu vytváření musí se podnikat denně a neúnavně – neboť hotově to nedědíme. Duše roste stejně jako tělo a proto i zaniká, jen vlohy dostáváme. Trening duše je její schopnost milovati. Láska se musí stejně pěstovat a cvičit, aby duše byla schopna milovat svět správně - dříve se říkalo objektivně - hodnotiti jej, aby splývání bylo dokonalé a beze zbytku.
Tehdy pocit svobody je naprostý a blažený. Je to nejvyšší možný stupeň blaženosti u člověka: to značí zůstat člověkem, žít, říkati své ano k životu i k světu i k svému já.“

Emil Filla

Zdroj: O svobodě - 1947