Erich Maria Remarque: Populární citáty (strana 2)

„Jsou krásné, tyhle ženy, které nám zabránily stát se polobohy tím, že z nás dělají otce rodin, měšťáky, stroje na vydělávání peněz, když nás zajaly, nachytaly na iluze, že z nás udělají bohy. Nejsou krásné?“

„Jenom jednoduché věci nikdy nezklamou. A štěstí se má začít hledat úplně dole při zemi.“

„Je to můj přitel,“ řekl jsem dívce, „Kamarád z války. Jediný člověk, co znám, který si z velkého neštěstí udělal malé štěstí. Neví už, co se životem, a proto se
jednoduše raduje, že ještě žije.“

„To je všechno krásné - kdo je sám, nemůže být opuštěn. Ale někdy večer se hroutí celá ta umělá stavba, život se změní ve zvlykavou, uštvanou melodii, ve vír divokých tužeb žádostí, trudnomyslnosti a touhy dostat se z té nesmyslné dospělosti, vybřednout z nesmyslného monotónního věčného kolovratu, lhostejno kam. Ach ta ubohá potřeba trochy tepla - nemohly by to být dvě ruce a laskavá tvář? A nebo i to je jen šálení a marnost a únik? Je vůbec ještě něco jiného než osamělost?“

„Život je nemoc a smrt začíná narozením. Každé vydechnutí a každý tep srdce je zároveň tak trochu umíráním - malým krůčkem ke konci.“

„Nikdy toho nechtěj moc vědět. Čím méně toho člověk ví, tím snadněji se mu žije. Vědění činí člověka svobodným - ale nešťastným.“

„Bolest nad ztrátou druhého člověka je snesitelnější, když člověk ví, že sám už nebude dlouho žít.“

„Dobro nadělá často více zkázy než prostoduchá zloba.“

„Když člověk viděl tolika mrtvých, nemůže už pochopit tolik bolesti pro jediného.“

„Květy všechno zakryjí. Dokonce i hroby.“

„Nepodceňujte moudrost církve! Je to jediná diktatura, která nebyla po dva tisíce let svržena.“

„Čím víc toho jeden o druhém ví, tím méně si rozumějí. A čím důkladněji se lidé znají, tím jsou si cizejší.“

„Ženám láska oči otevírá, mužům zavírá.“

„Smrt jednoho člověka je smrtí, zatímco smrt dvou milionů lidí je pouhá statistika.“

„Cokoli, co lze vyřešit penězi, je laciné.“

„Dobrá paměť je základem přátelství a zkázou lásky.“

„Miluji tě tak, že žárlím i na postel, v níž ležíš. Měla bys ležet ve mně, v mém srdci, v mé krvi.“

„Láska v člověku začíná, ale nikdy v něm nekončí.“

„Jsi u mě a já u tebe a všechna ta špína jíž nás honí se nás netýká. Jsme sami a jsme mladí a náš spánek je čistý, ty má milovaná holčičko z dalekých kvetoucích polí.“