François de La Rochefoucauld: Člověk (strana 2)

„Člověk je nešťasten, když jej oklamali, nebo zradili přátelé, ale často velmi spokojený, když se klame nebo zrazuje sám.“

„V lásce je člověk někdy méně nešťastný, dokud se mu lže, než když se mu řekne pravda.“

„Člověk, kterému se nikdo nezamlouvá, je na tom mnohem hůř než člověk, který se nezamlouvá nikomu.“

„Nikdy není člověk tak nešťastný nebo šťastný, jak si namlouvá.“

„Skromností člověk obratně naznačuje, že má ještě mnohem víc předností, než se o něm říká.“

„Vášeň je nespravedlivá, a proto sobecká průvodkyně, jíž se člověk nemá svěřovat, byť se mu zdá seberozumnější.“

„Vždycky lze odpustit přečiny, ke kterým má člověk sílu se přiznat.“

„Aby člověk mohl odpovídat za své činy, měl by mít nejdřív možnost odpovídat za svůj osud.“

„Největší zázrak lásky spočívá v tom, že se člověk na čas přestane ohlížet za jinými.“

„Člověk si někdy namlouvá, že mu je podkuřování protivné. Ve skutečnosti mu je protivný jen způsob, jakým se mu podkuřuje.“

„Žárlivost se živí pochybnostmi a mění se v zuřivost, anebo zaniká, jakmile člověk dospěje od pochybnosti k jistotě.“

„Protože člověk nemá na vůli, jak dlouho bude mít rád a kdy přestane, nejsou milenci v právu, vyčítají-li si nestálost a přelétavost.“

„Člověk se nudí skoro vždy jen s těmi, které nudí sám.“

„Člověk nebývá ani dobrý ani zlý až do krajnosti.“

„Žádný člověk není tak moudrý, aby věděl o všem zlu, které koná.“

„Vášnivé zaujetí je jediný řečník, který přesvědčí vždycky, i sebeprostší člověk dokáže s nadšením víc než ten nejvýmluvnější, když mu chybí zápal.“

„Člověk se raději pomlouvá, než aby vůbec o sobě nemluvil.“