„Muž jistě jedná za určitým účelem, nevkládá do svého jednání celou duši a všechen cit, nýbrž tříští se v množství abstraktních jenotlivostí. Oproti němu jedná dítě či mladý člověk z plného srdce. Cit a názor je tedy tím prvním, myšlení tím posledním. Tak se nám jeví cit také jako konkrétnější než myšlení, tato činnost abstrakce a obecna. Ve skutečnosti je tomu však naopak. Smyslové vědomí je ovšem vůbec konkrétnější – i když je tím nejchudším co do myšlenek, je tím nejbohatším co do obsahu. Musíme tedy rozlišovat přirozené konkrétno od konkrétna myšlenky, jež je naopak chudé co do smyslového obsahu.“Georg Wilhelm Friedrich Hegel Fenomenologie ducha