Ivan Martin Jirous citáty

„Chuť nemám ani inspiraci / psát o tom nad čím tiše zvracím“

„Nějak už se mi kreatury / příčí strkat do literatury / zdá se mi potom že jsem jejich / raději píšu o andělích“

„Proč já nejsem pyromanem / srdce měla bys jak plamen / jako oheň z dračí tlamy / hořela bys jak vích slámy“

„Jak dlouho Bože ještě snesu / že žiju v ustavičném stresu? / Tak dlouho jak se Tobě zachce / potrvá moje frustrace“

„Do kostela jdu přímo z voleb,
nač tady potom Sion stál
a k čemu hora Choreb?
Ach, svatý Jane Husi,
jak se mi křesťanstvo hnusí…“

„Zadarmo má člověk dělat věci, pro který je sám nadšenej, a ne podporovat bez peněz nadšení jiných. Ale z čeho má člověk žít? Vyjde mi knížka jednou za x let, dostanu za ni deset nebo dvacet tisíc, což je dneska, jak když plivne. Když někde čtu, dostanu tisíc nebo dva. Žiju dneska z tohohle a z podpory přátel, bez té by se to přežít nedalo.“

„Jestliže svět už nikdy nebude vypadat jinak, není třeba se rozptylovat čekáním na záchranu. Musíme se zabydlit v existujícím světě tak, abychom v něm žili vesele a důstojně.“

„Když jsem začínal žít s Julianou, […] řekl jsem: „Katolík je člověk, který si uvědomuje, že žije v hříchu.“ A Juliana na to pravila: „To je nejkrásnější definice katolicismu, jakou jsem kdy slyšela.““

„Jakmile položí ďábel (který dnes mluví ústy establishmentu) první podmínku, přistříhněte si vlasy, jenom tak trošku, a budete moci hrát, je třeba říct ne. Jakmile ďábel (který dnes mluví ústy establishmentu) řekne - změnte si název a budete moci hrát dál to, co hrajete, je třeba řici - ne, nebudeme tedy hrát.“

„Kartuziáni se slibem mlčení / už odebrali se na věčnost / Kéž bych ho uměl dodržet / aspoň pro Státní bezpečnost“

„Tuší snad jenom Amnesty / v jakém zde žijem neštěstí“

„U Telče v kupce sena / byla jsi moje žena / vzpomínat na to měl bych vkleče / v době senoseče“

„Boží oko se kundě podobá
ty v Staré Říši spíš
Možná, že k Bohu ještě blíž
je z Valdic nežli z Ostrova“