J. H. Krchovský citáty

„Za tamtím kopcem je můj dům/ má opuštěná ulita/ napospas tmě a přeludům/ aspoň ta tma mě uvítá“

—  J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno

„,, A o co se to jako snažíš“ sykla/ čímž uhasila ten náš Požár těl… / no, nevím, na co dosud byla zvyklá/ svlíknout i ji jsem ale možná měl“

—  J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno

„Ne, nechci nic… Jen se mi stýská po tvém hlase / ozvěna tvého jména tichem rozlehla se… / až do smrti jsem čekal na tvůj telefonát / a čekám pořád… Víc už ale nelze skonat“

—  J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světem

„Darovat znamená něčeho vzdát se / potěšit příjemce a tím i dárce / nicméně všechno je otázka vkusu… / Tak zavři oči a otevři pusu“

—  J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světem

„Chci ti říct, nežli mě přemůže dřímota / že jsem tě miloval! Do konce života… / poslední polibek, poslední doteky / Nikdys tu nebyla a klíč hoď do řeky“

—  J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světem

„Zas Dušičky… A všude svíčky, květy věnce / žalostný svátek postmortální existence / kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě… / to já svůj hrob a sebe v něm mám stále v sobě“

—  J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světem

„Čas všechno vyléčí, tak jaké copak… / krása se promění v přesný svůj opak / srdce se zastaví a mozek vypne… / z hlediska věčnosti docela vtipné“

—  J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světem

„Živý a krutý sen vzbudil mne nad ránem: / jen jsme se míjeli… Sen o mém bolu / - tys byla vlaštovkou, já starým havranem / nad jedním světem, a nikdy ne spolu“

—  J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světem

„Mlčela, lehce rumělá / (podle mě česky uměla)…/ udělal jsem jí z kundy prejt / …blaženě vzdychla:,, It was great!““

—  J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světem

„Stav ducha vždy je záhadný/ ubývá slov, přibývá čárek…/ Dušičky jsou už za dva dny/ a já pro tebe nemám dárek“

—  J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno

„…Dost, a už ani slov více/ nebo to skončí neštěstím/ jediná možnost – rozejít se!/ teď akorát mít ještě s kým“

—  J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno

„Chybíš mi…Ano, ty / dům plný prázdnoty/ plný mých povzdechů/ od sklepa po střechu // Dům plný neklidu/ z něhož už nevyjdu/ až napřed nohama/ a se mnou touha má“

—  J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno

„NEBE TI MOČÍ NA VLASY / pojď ke mně, bydlím blízko / vždyť celá mokrá jsi / a zas se blýsklo / pojď, než oba na kost zmoknem… / nemám mnoho místa v bytě / vyřeším to ale hbitě / vyhážeme všechno oknem / vše, co bude překážet / i květiny s vázou… / vyhážeme všechno ven / všechno půjde do hoven / všechno, včetně nás dvou“

—  J. H. Krchovský

„Oči jak magnety, napětí šílené / - co se jí hlavičkou (nebo čím) honí?… / ještě je čas říct: Spi! – Od této chvíle ne / … k ránu se zbláznila. Já taky. – Do ní“

—  J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světem

„To je moje abeceda/ že přichází hned po „A“,, Zet“/ když jsem se k prvním krůčkům zvedal/ už jsem se učil odcházet“

—  J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno

„Nerad bych sahal pánubohu do svědomí / beztak je nemá, to by nebyl ani bohem / jenže můj život je mi nějak povědomý! / bylo mi někdy hůř? Ne… Ale bude, mnohem“

—  J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světem

„Brno, to je pokus o město, a život tady je pokus o život.“

—  J. H. Krchovský

Zdroj: [Němec, Jan, Pokus o život, Respekt, 2010, 24, 73]

„Neví, co říká! Začla štkát a hned pak smát se / - má to být pocta pro mě, nebo reklamace? / (nějaký pátek mám už po záruční lhůtě…) / a co tím vůbec myslela, tím:,, Miluju tě“?“

—  J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světem

„Vpíjím se do své tmy očima rudýma/ noc říká, že je den? Znám lepší lhářku…/ ta ale odešla… Nechápu kudyma/ vždyť nemám dveře! Jen čtyři zdi nářků“

—  J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno