„Chybíš mi…Ano, ty / dům plný prázdnoty/ plný mých povzdechů/ od sklepa po střechu // Dům plný neklidu/ z něhož už nevyjdu/ až napřed nohama/ a se mnou touha má“ — J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno
„Zas Dušičky… A všude svíčky, květy věnce / žalostný svátek postmortální existence / kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě… / to já svůj hrob a sebe v něm mám stále v sobě“ — J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světemO světě, O pláči
„,, A o co se to jako snažíš“ sykla/ čímž uhasila ten náš Požár těl… / no, nevím, na co dosud byla zvyklá/ svlíknout i ji jsem ale možná měl“ — J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno
„Darovat znamená něčeho vzdát se / potěšit příjemce a tím i dárce / nicméně všechno je otázka vkusu… / Tak zavři oči a otevři pusu“ — J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světemO světě
„Čas všechno vyléčí, tak jaké copak… / krása se promění v přesný svůj opak / srdce se zastaví a mozek vypne… / z hlediska věčnosti docela vtipné“ — J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světemO srdci, O světě, O kráse, O čase
„Živý a krutý sen vzbudil mne nad ránem: / jen jsme se míjeli… Sen o mém bolu / - tys byla vlaštovkou, já starým havranem / nad jedním světem, a nikdy ne spolu“ — J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světemO snech, O světě
„NEBE TI MOČÍ NA VLASY / pojď ke mně, bydlím blízko / vždyť celá mokrá jsi / a zas se blýsklo / pojď, než oba na kost zmoknem... / nemám mnoho místa v bytě / vyřeším to ale hbitě / vyhážeme všechno oknem / vše, co bude překážet / i květiny s vázou... / vyhážeme všechno ven / všechno půjde do hoven / všechno, včetně nás dvou“ — J. H. KrchovskýO květinách
„Mlčela, lehce rumělá / (podle mě česky uměla)…/ udělal jsem jí z kundy prejt / …blaženě vzdychla:,, It was great!““ — J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světemO světě
„Oči jak magnety, napětí šílené / - co se jí hlavičkou (nebo čím) honí?... / ještě je čas říct: Spi! – Od této chvíle ne / … k ránu se zbláznila. Já taky. – Do ní“ — J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světemO světě, O čase
„…Dost, a už ani slov více/ nebo to skončí neštěstím/ jediná možnost – rozejít se!/ teď akorát mít ještě s kým“ — J. H. Krchovský, kniha Dvojité dnoO štěstí
„To je moje abeceda/ že přichází hned po „A“,, Zet“/ když jsem se k prvním krůčkům zvedal/ už jsem se učil odcházet“ — J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno
„Chci ti říct, nežli mě přemůže dřímota / že jsem tě miloval! Do konce života… / poslední polibek, poslední doteky / Nikdys tu nebyla a klíč hoď do řeky“ — J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světemO polibku, O světě, O milování, O životě
„Za tamtím kopcem je můj dům/ má opuštěná ulita/ napospas tmě a přeludům/ aspoň ta tma mě uvítá“ — J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno
„Umírat pro lásku, nebo žít pro zradu… /zkusme to naopak – potmě a odzadu! / Nesmíš se ohlížet (viz žena Lotova)/ kdybys mě viděla, byla bys hotová“ — J. H. Krchovský, kniha Dvojité dnoO zradě, O životě, O ženách, O lásce
„Stav ducha vždy je záhadný/ ubývá slov, přibývá čárek…/ Dušičky jsou už za dva dny/ a já pro tebe nemám dárek“ — J. H. Krchovský, kniha Dvojité dno
„Nerad bych sahal pánubohu do svědomí / beztak je nemá, to by nebyl ani bohem / jenže můj život je mi nějak povědomý! / bylo mi někdy hůř? Ne… Ale bude, mnohem“ — J. H. Krchovský, kniha Nad jedním světemO světě, O životě
