Johann Wolfgang von Goethe: Populární citáty (strana 7)

„Nevděk jest vždy jakýsi druh slabosti. Nevidělť jsem, že by řádní mužové byli bývali nevděčnými.“

„Nejpošetilejším ze všech omylů je, když si mladé dobré hlavy myslí, že ztratí originalitu, jestliže uznají pravdy, které uznal již někdo před nimi.“

„Obvykle se soudívá, že mezi dvěma krajními hledisky je pravda. Tak tomu zdaleka však není. Je mezi nimi problém.“

„Hypotézy jsou lešením, které se staví před budovou a pak se strhává, je-li budova postavena; jsou nutné pro vědeckou práci, avšak skutečný vědec nepokládá hypotézy za předmětnou pravdu, podobně jako nelze pokládat lešení za stavbu samu.“

„Lidstvo jde stále vpřed, ale člověk zůstává pořád stejný.“

„Je štěstí poznat v mládí přednosti stáří a stejné štěstí je udržet si ve stáří přednosti mládí.“

„Když tě miluji, co je ti po tom.“

„Nikdo není tak beznadějně zotročený jako ti, kteří se domnívají, že jsou svobodní.“

„První láska je krásno, které může srdce sice ihned pocítit, ale teprve později ocenit.“

„Samota je nejvyšší dobro, nejvyšší dar.“

„Starý člověk ztrácí jedno z největších lidských práv: není už posuzován svými, svou generací.“

„Svobodu si zasluhuje jen ten, kdo o ni každodenně bojuje.“

„Víra není počátek, ale konec všeho vědění.“

„Ve světě zbaveném idejí vládnou příšery.“

„Veselému člověku připadá veselý celý svět.“

„Učme se jen od toho, koho máme rádi.“

„Kdo dozrál, tomu nic už nepostačí, kdo zraje, umí za vše vděčný být.“

„Rostlina je jako svéhlavý člověk, od něhož získáte vše, pokud se zachováte, tak jak si přeje.“

„Příroda obklopuje člověka mrakem a nutí ho stále mířit ke světlu.“