Joseph Addison citáty

strana 8

„Skutečné štěstí plyne v první řadě z radosti ze sebe sama a v druhé řadě z přátelství a konverzace s několika vybranými společníky.“

„Myslet lze jen rozumem, ale chápat jen srdcem.“

„Přátelství znásobuje štěstí a zeslabuje bolest, když se rozdělíme o jedno i druhé.“

„Člověk který miluje, je ochoten tak dlouho ustupovat, až se octne na hranici zranitelnosti své hrdosti.“

„Radost vstupuje do našeho života, když máme co dělat, co milovat a v co doufat.“

„Vědomí, že milujeme a jsme milováni, zmírňuje těžké chvíle loučení. Poslední sbohem dokonce ztrácí všechnu hořkost, když je v něm ještě slyšet ozvěnu lásky.“

„Lidskost se jeví v tom, že těm, jež nemilujeme, alespoň přejeme štěstí.“

„Čas je onen brus, který ty surové milostné záležitosti dvou lidí teprve vybrousí do náležité podoby, buď lásky nebo nenávisti.“

„Láska je jen tenkrát zábavná, je-li hrou citů, jež nespoutávají.“

„Vše, co je v lásce bez obtíží, je její zkázou.“

„Vědění je vskutku to, co vedle ctnosti pozdvihuje jednoho člověka nad druhého.“

„Čím je sluneční svit pro květiny, tím je úsměv pro lidi.“

„Nic v přírodě není tak nestálé jako dámský účes.“

„Nic není tak nestálého v přírodě jako dámský účes.“

„Příroda občas zplodí hlupáka, ale floutek je vždycky dílem člověčím.“

„Hněv je příkrm lásky. Patří k ní jako salát k rýži.“

„Neexistuje nic skutečně cenného, čeho může být dosaženo bez práce a námahy.“

„Nejlepší způsob lichocení je nechat druhého hovořit a být přitom posluchačem.“

„Žena málokdy žádá o radu před tím, než si jde kupovat svatební šaty.“

„Obdiv je vášeň, která žije krátce. Okamžitě hyne, jakmile se důvěrně seznámíme s jeho předmětem.“

„Lze vystavit tezi, že má-li země přebytek lékařů, má to za následek úbytek obyvatelstva.“

„Hříchy lásky jsou vždy tytéž, jenže u ženy mají jinou podobu a u muže také jinou.“

„Nejlepší způsob lichocení je nechat druhého hovořit a být posluchačem.“

„{…] radost udržuje v mysli určitý druh světla a vyplňuje ji opakujícím se neustálým klidem.“

“I have somewhere met with the epitaph of a charitable man, which has very much pleased me. I cannot recollect the words, but the sense of it is to this purpose; What I spent I lost; what I possessed is left to others; what I gave away remains with me.”

“Books are the legacies that a great genius leaves to mankind, which are delivered down from generation to generation, as presents to the posterity of those who are yet unborn.”

“That nothing is capable of being well set to Musick, that is not Nonsense.”

“A good conscience is to the soul what health is to the body; it preserves a constant ease and serenity within us, and more than countervails all the calamities and afflictions which can possibly befall us.”

“When I read the epitaphs of the beautiful, every inordinate desire goes out; when I meet with the grief of parents upon a tombstone, my heart melts with compassion; when I see the tomb of the parents themselves, I consider the vanity of grieving for those whom we must quickly follow: when I see kings lying by those who deposed them, when I consider rival wits placed side by side, or the holy men that divided the world with their contests and disputes, I reflect with sorrow and astonishment on the little competitions, factions, and debates of mankind.”

“Reading is to the mind, what exercise is to the body. As by the one, health is preserved, strengthened, and invigorated: by the other, virtue (which is the health of the mind) is kept alive, cherished, and confirmed.”

“When all thy mercies, O my God,
My rising soul surveys,
Transported with the view, I'm lost
In wonder, love and praise.”

“The Fear of Death often proves Mortal, and sets People on Methods to save their Lives, which infallibly destroy them.”

“Eternity! thou pleasing dreadful thought!
Through what variety of untried being,
Through what new scenes and changes must we pass!”

“How beautiful is death, when earn'd by virtue!
Who would not be that youth? What pity is it
That we can die but once to serve our country!”

“See they suffer death,
But in their deaths remember they are men,
Strain not the laws to make their tortures grievous.”

“The man resolved, and steady to his trust,
Inflexible to ill, and obstinately just,
May the rude rabble's insolence despise,
Their senseless clamours and tumultuous cries;
The tyrant's fierceness he beguiles,
And the stern brow, and the harsh voice defies,
And with superior greatness smiles.”

“Let echo, too, perform her part,
Prolonging every note with art;
And in a low expiring strain,
Play all the concert o'er again.”

“Music religious heat inspires,
It wakes the soul, and lifts it high,
And wings it with sublime desires,
And fits it to bespeak the Deity.”

“True happiness arises, in the first place, from the enjoyment of one's self, and in the next, from the friendship and conversation of a few select companions.”