Karel Havlíček Borovský: Populární citáty (strana 3)

„Lenoš a řvi, dají mzdu dví! Pracuj a kuš, hubu suš!“

„Nečinně se chovat, je nazpět jít.“

„Kdo v sebe doufá, ten našel nejlepší oporu.“

„Není nad původnost, každý po ní touží; lidé chodí přes most, to já půjdu louží.“

„Odjakživa jsem byl nepřítelem marného naříkání a kvílení, přesvědčen jsa, že jenom pilná práce a snažení kupředu pomůže.“

„Já každou myšlenku tak dlouho hobluju, až je z ní epigram.“

„Přislibujte si mně, poroučejte si mně, vyhrožujte si mně, přece zrádcem nebudu.“

„Byrokracie je ten nepřirozený způsob vlády, při kterém se úřady do všeho občanského života míchají, všechno občanům předepisují, žádnou svobodnou vůli a samosprávu jim nenechávají. Je to způsob vlády, při kterém, jak praví Andriani, ani vrabec nemůže spadnout ze střechy, aby se o tom k ministerstvu nepodala zpráva, je to způsob vlády, při kterém z kabinetu ministra buď telegrafem nebo poštou se veškeré zemi předepisují cesty k pohybování. (…)“

„Tak jako všichni lidé proto svázaní choditi nemají, protože někteří ke krádeži rukou svých zneužívají, tak se nesmí svoboda tisku zameziti, proto, že jí někteří zneužívají.“

„Proto jest obec, jest společnost, aby, co jednotlivý sám dovésti nemůže, spojené síly dokázaly.“

„Chceš-li dodělat se vezdejšího chleba, bývej hloupým, kde je toho třeba.“

„Křesťanské náboženství a hlavně matka má vychovaly mne k vlídnosti; rozum však a opět láska - ten plamen mého srdce - káže mi nevlídnost - a na tuto stranu se nakloniti musím!“

„Něco jiného je úřednictvo a něco zcela jiného byrokracie, úřednictvo musí být v každém dobře řízeném státě, byrokracie je neštěstí každého. (…)“

„Byrokracie je, když si může každý ministr, tedy jeden člověk, podle okamžitého svého nápadu vydat na cokoli několik milionů neb až na sta milionů, které musí země, to znamená celý národ, zaplatit, kdežto v dobře řízeném právním státě nesmí být bez povolení sněmovny uložena žádná nová výloha. (…)“

„Z přátelského dopisu od Blaníka: Před nedávným časem byli jsme pozváni od p. barona Viláního na kopec Blaník, odtud asi tři hodiny vzdálený. Nemohouce tehdy z důležitých příčin být společnosti přítomni, dozvěděli jsme se hned druhý den nato smutnou náhodu. Když se totiž pozvaní hosté z Blanického kopce ubírali, byli od žandarmů obklíčeni. Příčinou bylo udání jistého komisaře, který se věc neostýchal udat až do Prahy. Spatřivše žandarmové ve společnosti jisté pány z Benešova, museli protentokrát ještě zatýkání odložit, neboť místo domnělého spiknutí nenašli nic než přátelský veselý výlet.“

„[…] Tito pánové počínají všude místo ruský říkati a psáti slovanský, aby pak místo slovanský zas také ruský říci mohli.“