Marcus Tullius Cicero: Citáty o stáří

„Nechápu stařeckou lakotu. Cožpak může být něco nesmyslnějšího, než shánět tím víc peněz na cestu, čím kratší kus cesty zbývá?“

„Síla stáří a zvyku je nesmírná.“

„Stáří je pak posledním dějstvím života jako nějakého dramatu, jehož vyčerpávající únavě musíme hledět uniknout, zvláště když k tomu přistoupila omrzelost a přesycení.“

„Prostopášné a bezuzdé mládí odevzdá stáří vysílené tělo.“

„Každý chce dosáhnout stáří, a kdo ho dosáhl, v pošetilé nestálosti si na ně stěžuje.“

„Stáří… je nutno vzdorovat a jeho vady vyvažovat obezřetností. Proti stáří musíme bojovat jako proti nějaké chorobě.“

„Tělesná cvičení a střídmost mohou tedy i ve stáří udržet něco z dřívější tělesné síly a svěžesti.“

„Lehkomyslnost je zřejmě vlastní mládí, rozvážnost stáří.“

„Rozmařilost je vskutku v každém věku ohavná, ale ve stáří je nejodpornější.“

„Starci totiž, kteří jsou klidní a umírnění, kteří nejsou nevrlí a nelaskaví, ti prožívají stáří docela snesitelné, kdežto nevrlost a nelaskavost způsobují nepříjemné potíže v každém věku.“

„Při velkých výkonech nezáleží na tělesné síle, obratnosti nebo rychlosti, ale na rozvaze, vážnosti a správných názorech, a to jsou přednosti, o které stáří nejen není ochuzováno, ale které mu dokonce přibývají.“

„Jarní čas nám představuje mládí, naznačuje nám plody, které můžeme od budoucnosti očekávat. Další období jsou přizpůsobena k žatvě a ke sklizni ovoce. Plody stáří, jak jsem již často řekl, tvoří bohaté vzpomínky a všechno dobré, co jsme dřív zakusili. Všechno pak, co se děje podle přírody, musíme pokládat za dobré a užitečné.“

„Stáří totiž vzbuzuje úctu teprve tehdy, jestliže si udržuje a obohacuje svá práva, nikomu se nepoddává, a jestliže na svými vládne až do posledního dechu.“