Citáty o vzpomínkách
Sbírka citátů na téma vzpomínka.
Související témataCelkem 143 citátů o vzpomínkách, filtrovat:
„Když si vezmeš na cestu knížku, stane se něco podivuhodného: začne shromažďovat tvé vzpomínky. Později ji stačí jen otevřít a ty budeš zase tam, kde sis z ní poprvé četla. Všechno se vrátí už s prvními slovy: obrazy, vůně, zmrzlina, kterou jsi při čtení jedla… Věř mi, knihy jsou jako mucholapka. Na ničem neulpívají vzpomínky tak dobře jako na potištěných stránkách.“
— Cornelia Funke německá spisovatelka 1958
„Všechno žije dál v mých vzpomínkách. Rány se zacelí. Láska přetrvá. My přežijeme.“
— Kristin Hannah americká spisovatelka 1960
„Vzpomínky nám zkrášlují život, ale jen zapomínání ho činí snesitelným.“
— Honoré De Balzac francouzský spisovatel 1799 - 1850
„Radost ze života spočívá přece vždy v našich vzpomínkách…“
— Johannes Mario Simmel rakouský spisovatel 1924 - 2009
„Nešťastný je ten, komu vzpomínky na dětství přinášejí jen strach a smutek.“
— Howard Phillips Lovecraft americký autor 1890 - 1937
„Poezie, ta mi umožnila prozkoumat věci, prozkoumat myšlenky a tvarovat vzpomínky.“
— Khaled Mattawa libyjský básník 1964
Originál: (en) Poetry, it allowed me the opportunity to explore things, explore ideas and shape memories.
Zdroj: [U-M Arabic poetry translator wins 'genius' grant, freep.com, http://www.freep.com/story/news/local/michigan/2014/09/17/um-macarthur-fellow/15752847/, 2014-09-17, 2017-09-01]
„Co většího může potkat dvě lidské duše, než cítit, že jsou spojeny na celý život – posilovat se navzájem ve vší dřině, spoléhat jedna na druhou ve všem soužení, napomáhat si v bolestech a být spolu v mlčenlivých, nepopsatelných vzpomínkách posledního loučení.“
— Charles Dickens anglický spisovatel a společenský kritik 1812 - 1870
„Všechno pomíjí - vzpomínka na slova, na polibky, na milostná objetí, ale souzvuk duší je nesmazatelný.“
— Romain Rolland francouzský autor 1866 - 1944
„I ta nejžhavější náruč jednou zchladne, i to nejvěrnější srdce jednou zradí, nejsladší vzpomínka jednou zhořkne a nezbude nic, jen věčně neukojená touha a žal. Nevěřte lidem, zklame vás každý. Stulte se v náruč přírody a nechtějte nic od člověka.“
— Ema Destinnová česká operní pěvkyně, spisovatelka, básnířka, hudební pedagožka a překladatelka 1878 - 1930
„Žádná bolest se nesnáší hůř než vzpomínky na štěstí v době neštěstí.“
— Dante Alighieri italský básník 1265 - 1321
„Děti samy nechtějí setrvávat v nepříjemných emocích. Rychle je překonají, protože nemají pocity zatíženy hromadou minulých vzpomínek. Neučte je to, co dělají dospělí - „patlat se v mizerných pocitech.“ Dospělí se často stále dokola snaží vyvolat pocit viny ve druhém člověku nebo obviňují vládu a okolnosti.“
kniha Vychováváme děti a rosteme s nimi
„KONEC SPIRITUALITY
Mou jógovou podložkou se stala země pod nohama.
Mým oltářem se stal kavárenský pult, vtip vyměněný s baristou, přátelský úsměv postupně vítězící nad zamrzlým obličejem, a celý svět, který má zájem.
Mým chrámem je obchodní dům, čekárna u zubaře, klidná ranní louka s jemným žlutým slunečním světlem a čerstvým vzduchem.
Mým guru je kručení v briše, melancholie večera, naděje i zoufalství nepřikrášleného bytí.
Není třeba nic přidávat.
Mým osvícením je obyčejný okamžik, světský prožitek prosáklý sladkým nektarem mé pozornosti.
Mým východiskem je dech a dech je i mým cílem.
Součástí mého rodokmenu je hladová kočka, jež mě zdraví při návratu z večerní procházky, jde kousek se mnou a přitom se otírá svým kožíškem o mou holeň. Má srst jemnou jako kašmírová přikrývka mé babičky, do které nás za chladných večerů balila. Srst se stává kůží, kočka se nonšalantními pohyby vydává prozkoumat vyhozený obal od bagety a já jdu dál.
Má spiritualita je hluboko v zemi, v její bahně, horku, v jejích útrobách, ve zvláštním i nepohodlném, ve stesku po mámě i v odvaze vstoupit do neprozkoumaných krajin mé psyché. Je v touze po domově a ve šťastně vyčerpaném návratu.
Moje blaženost nespočívá v ničem, co by mohla uchopit moje mysl, i kdyby hledala milion roků.
Má radost je prostá, jako radost těch, kteří žili život naplno a jsou připraveni zemřít.
Ulehnu na louce, batoh jako polštář, zajedu prsty do hedvábné, lepkavé trávy, a celý můj život splyne v jeden jediný okamžik, vzpomínku i momentální vjem, a i to se vzápětí rozplyne, i se mnou. Je jen louka, jemné žluté světlo, čistý osvěžující vzduch, naděje i příslib, plnost i milosrdenství.
Nehledejte mě. Nenajdete mě, a pokud ano - nepoznáte mě. Jsem neviditelný, neboť jsem se stal vším, co je viděno, vším, co je poznáno i stále nepoznáno.
Nepraktikuji spiritualitu. Rozpadl jsem se, rozložil, vykostil a znovuzrodil, znovu se stal člověkem, beztvarou formou. Povstal jsem znovu, neoddělitelný od všedního, vzkříšený smíchem ptáků sedících za úsvitu na elektrickém vedení.“
— Jeff Foster 1980
Překlad: Kateřina Grofová
Zdroj: https://www.facebook.com/LifeWithoutACentre/posts/the-end-of-spiritualitymy-yoga-mat-has-disappeared-into-the-ground-under-my-feet/2917818988315690/
