Markus Zusak citáty

strana 7

„"Podívej se na ty barvy," řekl táta. Je těžké, neoblíbit si muže, který nejenže si všímá barev, ale ještě o nich mluví.“

„Lidské dítě, občas o tolik bystřejší než otupěle uvážlivý dospělý.“

„Následkem toho nacházím znova a znova lidi v jejich nejlepší i nejhorší podobě. Vidím jejich ošklivost i jejich krásu, a divím se, jak může mít tatáž věc obojí tvář.“

„On byl cvok, který se natřel načerno a porazil celý svět. Ona zlodějka knih, která neměla slova.“

„Je arogantní. Je neomalenej a, co je nejhorší, je taky sympaťák, a s takovejma lidma se vždycky těžko jedná. No fakt, když je někdo skrznaskrz parchant, klidně ho pošlete do hajzlu. Jenže když umí bejt navíc sympatickej, najednou nevíte, co s ním. Jakmile je ve hře ždibec charismatu, může se stát cokoliv. Je to smrtící kombinace."“

„Z jedné příležitosti se přímo rodí další, stejně jako se z risku rodí větší risk, ze života více života a ze smrti více smrti.“

„Když pak ve sklepě psala o svém životě, zapřísáhla se Liesel, že už se šampaňského nikdy nenapije, protože nikdy nebude chutnat tak jako toho horkého červencového odpoledne.“

„Mám strach, protože nechci, aby můj vlastní pohřeb byl taky tak bezútěšnej a prázdnej. Chci, aby se na mým pohřbu mluvilo. K tomu je ale nejspíš zapotřebí v životě žít.“

„Jedna byla zlodějka knih.
Ten druhý kradl oblohu.“

„Já vím, co se stane, a teď to víte i vy. Ale ty peripetie, které nás k tomu dovedou, ty mě zlobí, matou, zajímají a ohromují… Zlodějka knih“

„Často si přeju, aby to vzalo konec, Liesel, ale ty pak uděláš něco… já nevím, třeba sejdeš po schodech do sklepa se sněhulákem v rukou.“

„Má vlasy jako peří.“

„Je dokonalý, jak drsná někdy může bejt pravda. Člověku nezbejvá než to obdivovat. Obvykle chodíme po světě a neustále si věříme. "Jsem v pohodě," říkáme. "Mám se dobře." Ale sem tam člověka dostihne pravda a nemůže se jí zbavit. Tehdy si uvědomí, že někdy ani tak nejde o odpověď - jde o otázku. - Posel“

„Otázka je, jakou barvu bude mít všechno v tu chvíli, kdy si pro vás přijdu. Co řekne nebe?“

„Přes okno v Himmelstrasse mi hvězdy zapálily oči.“

„Trilogie štěstí, skvělá a nádherná, měla pokračovat po celé léto až do podzimu. Pak měla náhle skončit, protože nádhera ukázala cestu utrpení…“

„Ticho není klid ani pokoj, a není ani mír.“

„Umírající kdovíproč vždycky kladou otázky, na které znají odpověď. Snad je to proto, že tak mohou umřít a nemýlit se.“

„Velký věci jsou často jenom malý věci, kterejch si někdo všimne. (Posel“

„„Nepotřebujete pomoct, pane Hubermanne?“ „ Ne ne, jen hrajte dál pane Steinere.“ Pane Steinere. Lieselina tátu jste prostě museli mít rádi.“

„Beze slov by z Führera nezbylo nic. Nebyli by belhající se vězni, žádná potřeba útěchy ani vychytralé triky, které nám mají zlepšit náladu. K čemu byla slova?“

„Dojde mi, proč ho nikdo neporazí, nebo proč mu nikdo není ani rovnocenným soupeřem. Protože ty kluci si nemyslej, že můžou vyhrát. Nevěřej, že na to mají, a nepřejou si to dost urputně.“

„Hans nedokázal potlačit úsměv, který se mu vkrádal do bolestné grimasy. "To by se mi líbilo, pane četaři." odpověděl. Boris Schipper dokouřil. "Aby ne. Máte štěstí, že pro vás mám slabost, Hubermann. Máte štěstí, že jste fajn chlap, a že nejste škrt na cigarety." Ve vedlejší místnosti zatím chystali sádru.“

„Vlastně možná vím jen to, že toho dne, kdy jsem seděl na přední verandě, když jsem se díval na Sarah a Bruce, jsem něco cítil a že jsem si přísahal, že pokud někdy budu mít holku, budu na ni hodnej, nikdy ji nebudu trápit, nebudu na ni sprostej a nikdy, nikdy jí neublížím. To jsem si slíbil a byl jsem naprosto přesvědčenej, že to dodržím.“

„Jak zjistíte, jestli je něco živé? Přesvědčíte se, jestli to dýchá…“

„Lidi jsou někdy krásný.
Ne tím, jak vypadaj.
Ne tím, co říkaj.
Jenom tím, co jsou.“

„Nejsem lůzr, jsem bojovník! Roky pod psa“

„Říká se, že válka je nejlepší přítel smrti, ale já to vidím jinak. Pro mě je válka jako nový šéf, který od vás očekává nemožné.“

„Že přijdou horší časy, to je přece nejlepší důvod dál Rosu zaměstnávat, ale kdepak, oni ji musí vyrazit.“

„Měla narozeniny, ale dárek dala ona mě.“

„Věř mi nebo ne - ale k tomu, abych tě takhle nesnášela, je potřeba hodně lásky.“

„Za ty roky jsem viděla tolik mladíků, kteří si mysleli, že se ženou na jiné mladíky. Ale tak to nebylo. Hnali se ke mně.“

„„Jde o lidi, máti, ne o místo. Kdybys odsud odešla, byla bys stejná kdekoliv jinde.“ Je to dost velká pravda, ale už nemůžu přestat. „Jestli mám odsud někdy odejít…“ polknu. „Nejdřív se postarám, abych byl lepší tady.““

„Byl na samým konci a vrátil se. Řek bych, že když člověk ztratí hrdost, byť jen na chviličku, uvědomí si, jak moc pro něj znamená.“

„Divný, nezdá se Vám, co všechno takovej čas umí? Umí letět, ukazovat, a co nejhůř, umí vypršet. - Smečka rváčů“

„Dlouhou dobu jsem u nich prospal. Prý tři dny… a koho jsem uviděl, když jsem se probudil? Nade mnou nestál muž, ale někdo docela jiný.“

„Je to Wolfe, tak jako já jsem Wolfe, a já svýmu bratrovi jakživ neřeknu, že ho mám rád. On to zas nikdy neřekne mně.
Nikdy.
Umíme to jen takhle…
Tím jediným způsobem.
Jsme prostě takoví. A takhle si to říkáme, jediným způsobem, jakým to umíme dát najevo.“

„Na zdi schodiště velkolepě vyvstávala načmáraná cvičná slova, zubatá a dětská a nádherná. Dívala se, jak dívka spí u spícího ukrytého Žida, s rukou na jeho rameni.
Oba dýchali.
Německé a židovské plíce.“

„Někdy dojdu na to pole a padnu na kolena. Slyším, jak mi buší srdce, ale nechci ho slyšet. Nenávidím bušení vlastního srdce. Zní to na tom poli moc hlasitě. Padá k zemi. Vypadává ze mě ven. Ale pak se prostě zase vrátí.“

„Nezvládnu to. Mám takovou hrůzu ze selhání, že jsem ho v podstatě přijal za svý."“

„Radši jsem slunce dohonil, než bych na něj čekal.“

„To moje srdce je unavené. Třináctileté srdce by si tak připadat nemělo.“

„Musím říct, že ačkoliv mi to zlomilo srdce, byl jsem a stále jsem rád, že jsem tam byl.“

“Imagine smiling after a slap in the face. Then think of doing it twenty-four hours a day. That was the business of hiding a Jew.”

“So I saw that there was only me. There was only me who could worry about what was happening here, inside these walls of my life. Other people had their own worlds to worry about, and in the end, they had to fend for themselves, just like us.”

“Maybe one morning I’ll wake up and step outside of myself to look back at the old me lying dead among the sheets.”

“She was like a lone angel floating above the surface of the earth, laughing with delight because she could fly but crying out of loneliness.”

“Sometimes I just survive.
But sometimes I stand on the rooftop of my existence, arms stretched out, begging for more.”

“He must have loved her so incredibly hard. So hard that he would never ask for her lips again and would go to his grave without them.”

“You can do anything when it's not real.
When it is real, nothing breaks your fall. Nothing gets between you and the ground.”

“I want to talk to him. I want to ask him about that girl and if he loved her and still misses her.”

“It makes me wonder, Do we spend most of our days trying to remember or forget things? Do we spend most of our time running towards or away from our lives? I don't know.”

“She gave 'The Dream Carrier' to Max as if words alone could nourish him.”

“The water crumbles on it's way down as my hands and feet push me forward. The world is lightening, taking shape, and turning to color. It feels like it's being painted around me.”

“She let herself love me for three minutes.
Can three minutes last forever? I ask myself, but already know the answer.
Probably not, I reply. But maybe they last long enough.”

“Things always seem to glide away.
They come to you, stay a moment, then leave again.”

“He prefers not to ruin things with any more questions. What it is is what it is.”

“Even enemies were an inch away from friendship.”

“Only hearts… They're in the inside of the inside of me.”

“An eleven-year-old girl is many things, but she is not stupid.”

“I even move out onto the front porch and see my own limited view of the world. I want to take that world, and for the first time ever, I feel like I can do it. I’ve survived everything I’ve had to so far. I’m still standing here.”

“The conversation of bullets.”

“Liesel observed the strangeness of her foster father's eyes. They were made of kindness, and silver.”

“Trust me, though, the words were on their way, and when they arrived, Liesel would hold them in her hands like the clouds, and she would wring them out, like the rain. (p. 85)”

“There were not many people who could say that their education had been paid for with cigarettes.”

“At first, all is black and white.
Black on white.
That's where I'm walking, through pages.
These pages.
Sometimes it gets so that I have one foot in the pages and the words, and the other in what they speak of.”

“I looked at myself in that window, oblivious to all the people around me and I stared and smiled that particular smile. You know that smile that seems to knock you and tell you how pathetic you are? That's the smile I was smiling.”

“She gave her a reason to write her own words, to see that words had also brought her to life.
"Don't punish yourself," she heard her say again, but there would be punishment and pain, and there would be happiness, too. That was writing.”

“If her soul ever leaks, I want it to land on me.”

“The thrill of being ignored!”

“The silence was always the greates temptation.”

“The days and nights come apart. I feel them corroding at the seams.”