Miroslav Kůra: 1 citát4 lajky
Miroslav Kůra je významný český tanečník a choreograf. Studoval taneční techniku v Brně v baletní škole Ivo Váni Psoty, kterou vedla Psotova sestra L. Kvasnicová a dále Obchodní akademii. Již v roce 1939 se stal členem baletního souboru ve Státním divadle v Brně, angažmá získal v sezóně 1940/1941. Další dva roky působil v německém divadle v Katovicích a sezónu 1943/1944 v Norimberku, kde byl totálně nasazen. Roku 1945 byl jmenován sólistou. Spolupracuje s I. V. Psotou.
Předním sólistou baletního souboru Národního divadla v Praze se stal roku 1949. Významný český choreograf Saša Machov vytvořil pro něho mnoho choreografií.
Roku 1951 v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro zařazuje Národní divadlo na program baletní koncert, ve kterém hostuje pár z tehdejšího leningradského Kirovova divadla opery a baletu. Saša Machov doplnil program také o výstupy z Labutího jezera v čele s Miroslavem Kůrou. Nejúspěšnější bylo předposlední sólové vystoupení Kůry. Po skončení si diváci vynutili přídavek. Tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý to považoval za protisovětskou provokaci a svolal na druhý den schůzi. Výsledkem bylo rozhodnutí, že Miroslav Kůra měl s okamžitou platností zakázáno účinkování v Národním divadle a byl přeložen na Slovensko.
V letech 1951–1953 tedy působí jako sólista a choreograf v Košicích, v následujícím roce ve Slovenském národním divadle v Bratislavě.
V sezóně 1955/1956 studoval na Akademii baletního umění Agrippiny Vaganové v Petrohradě .
V sezóně 1966/1967 byl šéfem baletu ve Skopji .
Do Národního divadla v Praze se vrací jako první sólista roku 1954 a pracuje zde až do roku 1964. Jako choreograf se vrací v roce 1973 a od následujícího roku zde působí jako šéf baletu. Na svoji žádost končí šéfování v roce 1978 a působí dále v Národním divadle jako choreograf až do roku 1991.
Miroslav Kůra je nejvýznamnějším tanečníkem v celé dosavadní historii českého baletu [zdroj?]. V době své vrcholné výkonnosti patřil k světové interpretační špičce. V roce 1992 obdržel od slavného amerického vydavatelství The Marquis čestné uznání za jeho tvůrčí činnost, úspěšné baletní inscenace a za přispění k celosvětové choreografii. V tvorbě ho ovlivnil hlavně Saša Machov, který akcentoval dramatickou složku interpretace, psychologickou věrnost a dramatickou propracovanost rolí. Miroslav Kůra k tomu ještě připojil vlastní talent a jedinečnou tvůrčí osobnost. Nikdy neměl vymezený svůj obor. Vedle klasických rolí, v jejichž náročných variacích uplatňoval kultivovanou a virtuózní techniku, ztělesňoval úspěšně také charakterní role s osobitými hereckými konturami i vynikajícím způsobem interpretoval burleskní a komediální postavy. Všechny jeho role měly vzácnou přesvědčivost, pravdivost, lidský a estetický rozměr.
Repertoár : Vystupoval v dílech jak klasického odkazu v originální verzi, tak i v dílech současných: Labutí jezero, Spící krasavice, Raymonda, Giselle, Romeo a Julie, Spartakus, Othello, Dafnis a Chloe, Petruška, Legenda o lásce, Bachčisarajská fontána, Bolero a mnoho dalších.
Choreografie: Svojí choreografickou dráhu nastupuje v roce 1948. Triptych: Rapsódie v modrém, Bolero, Petruška . Miroslav Kůra nastudoval přes 60 titulů. Výrazně přispěl k rozvoji baletu v naší republice. Jako první u nás uvedl baletní představení Giselle v originální verzi podle Mariuse Petipy ve Státním divadle v Brně. Vytvořil mnoho baletních inscenací, tvořil choreografie i pro operní, operetní a činoherní představení. Dále spolupracoval na televizních a filmových dílech jako například Ze života umělce, Víly , Pas de Quatre a mnoho dalších.
Mezi jeho choreografická díla patří: Labutí jezero, Giselle, Spící krasavice, Louskáček, Karneval, Petruška, Coppélia, Popelka, Bolero, Stvoření světa, Radúz a Mahulena, Vášeň, Romeo a Julie, Sedm krasavic, Špalíček, Ur, The Birds a mnoho dalších.
V roce 1958 se podílel na programu Laterny magiky při světové výstavě EXPO 58 a spolupracoval s Alfrédem Radokem.
Vystupoval a choreografie vytvářel v různých zemích: Španělsko, Itálie, Německo, Nizozemsko, Belgie, Polsko, Kolumbie, Japonsko a mnoho dalších.
Byl manželem tanečnice ND Elišky Slancové a roku 1956 se stal manželem sólistky baletu, která se později věnovala pedagogii a byla baletním mistrem ND Jarmily Manšingrové, se kterou má dceru, choreografku Janu Kůrovou.
