Miroslav Žamboch citáty
16 7
Miroslav Žamboch
Datum narození: 13. leden 1972
Řadit citáty:
„Smíření se s osudem a zapomnění není dostupné každému, zvláště těm, kdo o to nestojí. (Koniáš - Vlk samotář)“
„Jsou chvíle, kdy si připadám tvrdý jako skála, neporazitelný a nezničitelný. Obvykle mezi třetím a čtvrtým pohárem dobrého vína. (Na ostřích čepelí)“
„Roboti si musejí pomáhat. (Turbulentní vesmír)“
„Opatrnost my našeptávala, abych raději odjel, ale začal jsem být zvědavý. Spousta lidí umřela kvůli zvědavosti. No a co. (Ostří oceli - Koniáš)“
„Když je člověk úplně na dně, začíná se všemu smát. Je to emocionální obrana psychiky. Druhou možností je upadnout do letargie, ale to mi přišlo horší. (Líheň)“
„"Vedl jsem řez šikmo dolů. Čepel řezala vnitřnosti a krájela
střeva. Stále jsem klečel a svíral jílec meče, před očima
se mi tmělo, bránil jsem se bezvědomí. Život nebyl zas tak
špatný. Trhač ke mně přistoupil, pečlivě otřel svou katanu
od krve a obřadně se připravil k seku. Poslední, co si pamatuji,
byl dutý zvuk, když se má hlava odrazila od střechy vagónu.
Zemřel jsem". (Megapolis)“
střeva. Stále jsem klečel a svíral jílec meče, před očima
se mi tmělo, bránil jsem se bezvědomí. Život nebyl zas tak
špatný. Trhač ke mně přistoupil, pečlivě otřel svou katanu
od krve a obřadně se připravil k seku. Poslední, co si pamatuji,
byl dutý zvuk, když se má hlava odrazila od střechy vagónu.
Zemřel jsem". (Megapolis)“
„Podívala se na mě a kousla mě.
V první chvíli jsem si myslel, že to jenom naznačila jako předtím,
ale pak jsem si uvědomil, že mě to opravdu štíplo.
Ty jsi mě skutečně kousla! ohradil jsem se.
Jsem upír, zapomněl jsi?
Panebože!
Vlkodlak by neměl brát jméno boží nadarmo!
(In Nomine Sanguinis)“
V první chvíli jsem si myslel, že to jenom naznačila jako předtím,
ale pak jsem si uvědomil, že mě to opravdu štíplo.
Ty jsi mě skutečně kousla! ohradil jsem se.
Jsem upír, zapomněl jsi?
Panebože!
Vlkodlak by neměl brát jméno boží nadarmo!
(In Nomine Sanguinis)“
„Pojedu si odpočinout někam do civilizace, do velkého města. Někam, kde nevypalují usedlosti a nevyhlazují celé osady, kde vás nanejvýš někde v temné uličce probodne najatý vrah nebo vás udusí škrticí smyčka. Kde se prostě dá docela v klidu žít. (Koniáš: Muž na stezce)“
„Rána jsou nádherná. Je lepší umřít ráno než v noci. Živým to tak připadá a mrtvým je to jedno. (In Nomine Sanguinis)“
„Uvědomil jsem si, že stojím po kolena v ledové vodě a debatuji se svým koněm. Možná jsem začal přicházet o svou křehkou příčetnost a začal se posunovat víc k šílenství, s nímž jsem už dlouho bojoval, blíž k tomu druhému zavřenému někde v hlubině mého já. (Drsný spasitel)“
„Nevím, kdy to lidé podělali úplně, ale řekl bych, že pohár přetekl, když ukřižovali Krista. Myslím podruhé. (Drsný spasitel)“
„„Zase zkoušíš to, co trochu chybně označuješ za smysl pro humor?“ … „Jo, zjistil jsem, že to usnadňuje jednání s lidmi,“ vysvětlil jsem. „Šetřím tak náboje.“ (Drsný spasitel)“
„"Dobré dvě třetiny mé váhy mají na svědomí těžké kosti a holkám, co se na vás za peníze smějí, platím trojnásobnou taxu, aby si mě vůbec všimly. K tomu všemu mám skobovitě zahnutý dvakrát přeražený nos, navíc pár špatně srostlých jizev ve tváři. I otrlí muži jsou nervózní, když se na ně usmívám" (Koniáš - Muž na stezce)“
„Část jeho já se zachvěla. Tohle začínalo připomínat regulérní válku. Část jeho já zajásala. Tohle začíná připomínat regulérní válku proti těm sviním. (Líheň)“
Sdílejte s přáteli
Sdílet na Facebooku Sdílet na Google+ Sdílet na Twitteru