Radovan Lukavský: Člověk

Radovan Lukavský byl český dabér, herec, profesor a vysokoškolský pedagog. Objevte zajímavé citáty na téma člověk.
Radovan Lukavský: 20 citátů20 lajků

„Taky jsem nedávno v jednom českém filmu slyšel, jak nějaká maminka vysvětluje chlapci, že v Boha nevěří, protože s takovým Bohem, který může dopustit takovouhle válku, nechce nic mít. Je to časté tvrzení a dá se libovolně rozšířit: jak mohl Bůh dopustit atomovou bombu, Černobyl nebo díry v ozónu?! To vše by náš boží poradce jistě hravě direktivní cestou zvládl. Jenže Bůh stvořil svět a dal mu dokonalý řád – a kdo zavedl do světa neřád, byl člověk – obdarovaný svobodnou vůlí.“

Radovan Lukavský

v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové
Zdroj: patřičná část knihy dostupná na Vira.cz; http://www.vira.cz/radovan-lukavsky

„V Hamletovi totiž nejde o dilema života a smrti, ale o bytí a nebytí – a to je dost velký rozdíl. Shakespeare asi věděl, proč Hamletova otázka zní: "Být, či nebýt?", a ne "Žít, nebo nežít?", jak je to v Saudkově překladu. Žití je to, co máme společné se všemi živočichy. Skutečné lidské bytí je dar posvěcený darem myšlení: "Myslím – tedy jsem!" konstatuje Descartes. A naproti tomu: "Co je člověk, umí-li na životě vydobýt jen potravu a spánek? Pouhé zvíře! Ten, který nám dal schopnost přemýšlet…jistě si nepřál, aby božský rozum v nás bez užitku hnil," uvažuje Hamlet.“

Radovan Lukavský

v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové
Zdroj: patřičná část knihy dostupná na Vira.cz; http://www.vira.cz/radovan-lukavsky

„Setkání s ním bylo pro mne vždy jako doušek čisté vody. Cítil jsem mimořádnou získávající svěžest jeho srdce. Nebylo to jen umělecké nitro, ale cosi mimořádného, vyzařujícího: pokorné umění proniknuté vírou. Nebo jinak – víra oděná krásou. Rozhovor s ním byl obdarováním: byl upřímný, opravdový, s úsměvem a svěží… Člověk cítil dech duchovního nitra. – Kardinál Vlk na svých osobních stránkách 19. března 2008“

Radovan Lukavský

„Zdá se mi, že člověk, který prošel branou smrti a teď už vidí skutečnou velikost a dobrotu Boží – a v jejím světle si promítá zpětně celý svůj život, vidí každý svůj čin v těch nejširších a místně i časově nejvzdálenějších souvislostech po zákonu příčiny a následku a vidí tedy všechny své chyby se všemi jejich blízkými i vzdálenými důsledky – i chyby jiných, zrozené z těchto jeho chyb – ani se nemůže rázem oddat tváří v tvář Bohu věčnému blaženství. (…) Duši otevřenou tomuto poznání musí zachvátit nesmírná lítost, bolestná lítost, která pak trvá tak dlouho, dokud se na mapě zla budou stále ještě objevovat další a další důsledky našich zlých činů. A v tomto očistném ohni lítosti nad kdysi způsobeným a nadále působícím zlem vidím očistec.“

Radovan Lukavský

v knize Deset vyznání (2001) Marcely Kašpárkové
Zdroj: patřičná část knihy dostupná na Vira.cz; http://www.vira.cz/radovan-lukavsky