Terry Pratchett: Populární citáty (strana 5)

„Jdoucí na smrt nechtějí zemřít.“
Morituri nomulus mori.

„Přítomnost těch, kteří hledají pravdu, má být nekonečně upřednostňována před přítomností těch, kteří si myslí, že ji našli.“

„Chaos se dá najít vždy v největší míře tam, kde se hledá řád. Chaos vždy porazí pořádek, protože je lépe organizovaný.“

„Ty nevíš, že muž, o němž se stále mluví, není mrtvý?“

„Vědění je nebezpečné, což je jeden z důvodů proč různé vlády hlídají a pečlivě cenzurují lidi, kteří dokážou myslet efektivněji než ostatní.“

„Existují takové věci jako jedlé… ne, delikátní pirohy v polévce, hrášky dokonale uvařené, rajská omáčka pikantní ve své chuťové plnosti a masová náplň z oněch
částí zvířat, které by se daly většinou i pojmenovat. Jsou platonické burgery vyrobené z hovězího a ne z volské tlamy a kopyt. Jsou jisté obchody, kde mají smažené filé s pomfrity, kdy filé je ryba a ne jen bílá břečka v rakvičce ze smažené strouhanky a pomfrity jsou k jídlu a nedají se použít k holení. Jsou párky v rohlíku, kdy mají párky s masem společnou nejen barvu a jejich šťastní konzumenti si na ně nedávají hořčici, aby nepokazili tu chuť. Důležité však je, že se lidé dají naučit na to, aby dávali přednost občerstvení toho prvního typu a vyhledávali je. Je to, jako kdyby Machiavelli napsal kuchařku. Ale ať už se mají věci jakkoliv, neexistuje omluva pro nikoho, kdo dá na pizzu ananas.“

„Pokud máte dost místa na knihy, nechci s vámi mluvit.“

„Lituju. Nevím proč, ale mě vyhlídka na téměř jistou smrt v neznámých zemích a pařátech exotickejch oblud vůbec neláká. Zkoušel jsem to, ale nějak jsem tomu nepřišel na chuť. Nic pro mě. Každej podle svýho gusta, to je moje řeč. Já jsem člověk stvořenej k tomu, aby se v klidu nudil.“

„Slyšela ho zamumlat: „Můžeš mě zbavit toho smutku?“ "Je mi líto," odpověděla. „Všichni se mě ptají. A neudělala bych to, i kdybych věděla jak. Patří ti. Pouze čas a slzy berou žal, od toho tu jsou."“

„Potíže začaly, a to rozhodně ne poprvé, jablkem.“

„Ve starověku byly kočky uctívány jako bohové; na to nezapomněly.“

„"Člověče? Budu ti muset zřejmě dokázat, že mi v žilách koluje krev faraonů!"
"A jistě by sis přál, aby ti tam zůstala?“

„„Rychle. musíš okamžitě se mnou. Jsi ve smrtelném nebezpečí!“ „Proč?“ „Protože když se mnou nepůjdeš, tak tě zabiju!““

„„Co se stalo?“
„Vzpomínáš. když jsme letěli v mracích a já měl strach, abychom do něčeho nenarazili, řekl jsi, že jediná věc, do které bychom v té výšce mohli narazit, je mrak nacpaný kamením.“
„No a?“
„Jak si to věděl?““

„"Právě sem vešel ten hnusák!" zasyčela. "Nadosah Pozlátko! Odskočím si zabít ho a vrátím se k vám na pudink…"
"To nesmíte udělat!" naléhal na ni šeptem Vlahoš.
"Ne? A proč ne?"
"Máte špatný nůž. Ten, co držíte, je na rybu. Budete s tím mít spoustu trablů!"“

„Abych mohl krást takový sumy, to bych musel bejt přinejmenším v cechu právníků.“

„Je vždy velmi užitečné stát proti nepříteli, který je připraven zemřít pro svou vlast. Znamená to totiž, že máte oba společný cíl.“

„Občas na vrchol hory vylezl nějaký člověk a přidal nějaký ten kámen nebo dva na mohylu, která se tam vršila, jen proto, aby dokázal, že neexistuje žádná pitomost, kterou by člověk nedokázal.“

„Lidské bytosti činí život tak zajímavým. Podařilo se jim vymyslet nudu ve vesmíru plném zázraků.“