Vladimir Semjonovič Vysockij citáty

„Když s úsměvem mi křídla přelámali, / já řval a chroptěl, taky jakej div. / Když bolest s bezmocí se do mne daly, / už jsem jen šeptal: Aspoň že jsem živ.“

„Z nás každej má důvody ke skepsi. / Časy jsou zrádný a sporný. / Zvlášť v poslední době nám vaděj psi, / ti čoklové bezprizorný. / Vy řeknete:,, Všechno je jeden pes!" / Já ale držím se svého. / Když se ten pes upoutá na řetěz, / nemůže spáchat nic zlýho.“

„Svou víru v mlze nepoztrácej – a hlavně se neztrať sám sobě!“

„Lidi jsou tu, jen lidi se říkat jim nedá. / Ani zášť, ani smích. / Marně v lhostejných tvářích jsem náznaky hledal, / že bych byl jeden z nich.“

„Do paměti se vrývá každý šrám, data i tváře, dramatické scény. Paměť je studna, podívej se tam - v té hloubce uvidíš se sám a obraz bude trochu rozostřený.“

„Nebejt kripl a mít šanci / aspoň chvilku z lůžka slézt, / já bych tomu ukecanci / prokous hrdlo, na mou čest! / Nechtěla říct ani Kláva, / jakou mám teď podobu. / Škoda, že můj soused zprava / vzal si pravdu do hrobu.“

„Minulost je jak křehká keramika, stačí jen krok a hned ji rozbiješ.“

„Paměť je studna – podívej se tam…“

„Do paměti se vrývá každý šrám, data i tváře, dramatické scény.“

„Přátelství je, když můžeme člověku o sobě říci všechno, i to nejhorší.“