„Každý psychický fenomén je charakterizován tím, co středověcí scholastikové nazývali intencionální (či také mentální) in-existenci předmětu, a co bychom my, byť ne zcela jednoznačnými výrazy, nazvali vztahem k obsahu, směřováním k objektu (kterým se zde nemá myslet realita) či k imanentní předmětnosti. Každý psychický fenomén v sobě obsahuje cosi jako objekt, ačkoliv ne každý stejným způsobem. V představě je něco představeno, v soudu je něco uznáno či zavrženo, v lásce milováno, v nenávisti nenáviděno, v touze žádáno atd.“

Zdroj: BRENTANO FRANZ, Psychology from an Empirical Standpoint, London 1995