„Chybí mi tvé mužské objetí. Tvůj rachot, co v noci provádíš a tvé dupání, když do kuchyně míříš. Tvá podpora, kterou nedostávám… Protože zde nejsi.“

„Co bych teď dala za tvé objetí“

natali18

„Radost mi dává tvůj úsměv,
Pocit bezpečí mi dává tvé objetí
Pocit štěstí mi dává tvůj strach o mě
Pocit lasky mi dava tvůj polibek
Pocit zlomení je ten ze už nic nebude tak jako dřív 😢“

@Marketa_Bila

„Radost mi dává tvůj úsměv,
Pocit bezpečí mi dává tvé objetí
Pocit štěstí mi dává tvůj strach o mě
Pocit lasky mi dava tvůj polibek
Pocit zlomení je ten ze už nic nebude tak jako dřív 😢“

@Marketa_Bila

„Ze tvých stínů utkala noc pavučinu.“

Věra Kopecká (1951) pedagožka, básnířka a překladatelka

Zdroj: Řeka žízní. Broumov 2019. S.7.

„Toužím se od tebe odpoutat. Ale nemohu se odhodlat, abys nepoznala mou zbabělost. Tvé oči útočí a moje bolest vykvétá rudými poupaty. Ale život bez tebe by byl bezbarvý a prázdný jako smrt. Raději bloudím nocí, než bych se propadl do smrti.“

Jarmlia Loukotková kniha Navzdory básník zpívá

„Samice je samicí proto, že se jí nedostává mužských vlastností.“

Aristoteles (-384–-321 př. n. l.) klasický řecký filozof, student Platóna a zakladatel západní filozofie

„Co nám dnes v lásce chybí, to je fantazie. Návyky totiž začíná první fáze jejího umírání. A po nich přichází přetvářka, přicházejí objetí, která se již stala povinností.“

Hanns Cibulka (1920–2004) českoněmecký spisovatel, básník a překladatel

Zdroj: Ševčíková, Hana: Slovník myšlenek. Olomouc 2003. S. 70-71

„Láska bez vznešených úmyslů - to je jen řada probdělých nocí v milostném objetí s cílem být uspokojen, nikoliv šťasten.“

Francois Fénelon (1651–1715) katolický biskup

„Vzpomínky minulosti dostávají člověka přes každou temnou noc.“

Pomalovanej.png

„Láska je přechodné šílenství, vybuchne jako sopka a potom opadne. A když opadne, musíš se rozhodnout. Musíš zjistit, zdali je vaše kořeny propletený takovým způsobem, že váš rozchod není vůbec myslitelný. Protože právě tohle je láska. Láska není ta bezdechnost, není to vzrušení, nejsou to halasné sliby věčné vášně, není to touha pářit se čtyřiadvacet hodin denně a není to, když v noci zůstaneš vzhůru a představuješ si, že líbá každý záhyb tvého těla. Ne, nečervenej se, já ti teď říkám náramné pravdy. To je jenom zamilovanost, to svede každý hlupák. Láska samotná je to, co zbude, když se zamilovanost vyčerpá, a to je jak umění, tak šťastná náhoda. Mně a tvé mamince se to povedlo, měli jsme kořeny, které kdesi v podzemí srostly k sobě, a když nám z větvi opadaly všechny ty krásné květy, zjistili jsme, že jsme jeden strom, ne dva. Ale někdy korunní plátky opadnou a ty zjistíš, že kořeny nesrostly. Představ si, že opustíš domov a svůj lid, jen abys po šesti měsících, roce, třech letech zjistila, že strom tvé lásky nezapustil kořeny a vyvrátil se. Představ si to zoufalství, představ si, jak by tě to dusilo.“

Louis De Bernières (1954) anglický romanopisec

Corelli's Mandolin