„Občas jsou v mém životě okamžiky kdy prostě jdu do hloubky všeho. Sedím pod velikou lípou a přemýšlím o všem ale sama a melancholicky. Cítím tolik smutku jako moře veliké. Až hlava se mě z toho točí jak moc přemýšlím nad životem. Sice jo cítím smyslama ale je to slabé spíše pohlcená v myšlenkách bloudím a cítím toho tolik že mám chuť řvát. A když náhodou jsem daleko od vesnice tak si na tom poli fakt zařvu tak hlasitě že bych přeřvala i mikrofon tak od plic nahromaděný smutek zlost a to co mě prostě vsecho celoživotně sere. A pač jsem celkem svéhlavá svérázná ženská tak prostě nesnesu když mě nikdo kecá do všeho bez toho aby se do mě snažil vcítit nebo si to představit nebo ještě hůř ignorovat moje myšlenky a emoce z důvodu nepochopení to mě fakt dokáže naštvat nechápavé lidi co nejsou ani ochotni poslouchat a myslet to fakt nesnesu.“

Témata

myšlenka , zlost , nechuť , fakt , faktum , smutek , nahromadění , slabost , svéráznost , náhoda , moře , vesnice , hlasitost , okamžik , lidé , chápavost , pochopení , ženská , moc , hlava , mikrofon , hloubka , kecal , celek , důvod , daleko , lípa , pole , život , emoce