„Percy, pusť mě,“ zachraptěla. „Nevytáhneš mě.“
Tvář mu zbledla námahou. Poznala mu na očích, že ví, že je to beznadějné.
„Nikdy,“ prohlásil. Vzhlédl k Nicovi o pět metrů nad nimi.
„Druhá strana, Nico! Sejdeme se tam. Chápeš?“
Nico vykulil oči. „Ale –“
„Zaveď je tam!“ houkl Percy. „Slib mi to!“
„Já – Ano.“
Pod nimi se v temnotě zasmál hla. Oběti. Krásné oběti k probuzení bohyně.
Percy sevřel Annabethino zápěstí pevněji. Tvář měl vyčerpanou, poškrábanou a krvavou, vlasy samou pavučinu, ale když se jí zahleděl do očí, napadlo ji, že nikdy nebyl krásnější.
„Zůstaneme spolu,“ slíbil jí. „Nepůjdeš nikam beze mě. Už nikdy.“
Teprve tehdy pochopila, co se stane. Jednosměrná cesta. Hodně tvrdý pád.
„Aspoň že budeme spolu,“ vydechla.
Slyšela Nica a Hazel, jak pořád křičí o pomoc. Vysoko, vysoko nahoře viděla sluneční světlo – možná poslední v životě.
Pak se Percy pustil drobné římsy a společně, ruku v ruce, padal s Annabeth do nekonečné temnoty.“