Citáty na téma pavučina

„Zákony jsou pavučiny, skrze něž velké mouchy proletí, kdežto malé se do nich zapletou.“

Charles Louis Montesquieu (1689–1755) francouzský společenský komentátor a politický myslitel

„Vášeň je zprvu pavučinou, potom lanem. Je zprvu v domě cizincem, potom hostem, nakonec pánem.“

kniha Talmud

„Neznám nic strašnějšího, než ubohé lidi, kteří se učili příliš mnoho. Místo zdravého silného úsudku, který by se byl snad vyvinul, kdyby se neučili ničemu, se jejich myšlenky úzkostlivě plíží stále po týchž cestách za jakýmisi slovy, větami a formulacemi. To, co mají, je pavučina myšlenek, příliš slabá, aby se na ni dalo spoléhat, ale dost komplikovaná, aby popletla.“

Ernst Mach (1838–1916) český fyzik a vysokoškolský pedagog

„Karma je věčné uplatňování lidské svobody. Naše myšlenky, slova a skutky jsou vlákny pavučiny, kterou okolo sebe tkáme.“

Svámí Vivékánanda (1863–1902) indický hinduistický mnich

„Od jisté doby zastávám názor, že náhody vůbec neexistují. Všecko, každá situace, do které se my lidé dostáváme, kterou si vybíráme, je útkem jakési pavučiny, jejíž vlákna nejsme schopni rozplést, a tak si pomáháme tím, že nepochopitelným jevům dáváme nálepky jako NÁHODA nebo ZÁZRAK. Jednou provždy jsem se rozhodl nálepkám nepodléhat.“

Miloň Čepelka (1936) český herec a spisovatel

„Člověk opravdu miluje druhého teprve tehdy, když se ve své klidné, vyrovnané a lidumilné duši modlí k Bohu, aby se už nikdy neocitl v pavučině zamilovanosti.“

Basileos

„Smuteční závoj je pavučina, do níž vdovy lapají nového manžela.“

Ramón Gómez De La Serna (1888–1963) španělský spisovatel

„Budeme si tedy říkat pravdu jako dva muži? Nikoli přátelé, ale nepřátelé a muži sobě rovní? Takovou nabídku dostaneš málokdy, Rolande. Jenom nepřátelé mluví pravdu. Přátelé a milenky neustále lžou, lapeni pavučinou povinnosti.“

Stephen King (1947) americký spisovatel

„Ze tvých stínů utkala noc pavučinu.“

Věra Kopecká (1951) pedagožka, básnířka a překladatelka

„Percy, pusť mě,“ zachraptěla. „Nevytáhneš mě.“
Tvář mu zbledla námahou. Poznala mu na očích, že ví, že je to beznadějné.
„Nikdy,“ prohlásil. Vzhlédl k Nicovi o pět metrů nad nimi.
„Druhá strana, Nico! Sejdeme se tam. Chápeš?“
Nico vykulil oči. „Ale –“
„Zaveď je tam!“ houkl Percy. „Slib mi to!“
„Já – Ano.“
Pod nimi se v temnotě zasmál hla. Oběti. Krásné oběti k probuzení bohyně.
Percy sevřel Annabethino zápěstí pevněji. Tvář měl vyčerpanou, poškrábanou a krvavou, vlasy samou pavučinu, ale když se jí zahleděl do očí, napadlo ji, že nikdy nebyl krásnější.
„Zůstaneme spolu,“ slíbil jí. „Nepůjdeš nikam beze mě. Už nikdy.“
Teprve tehdy pochopila, co se stane. Jednosměrná cesta. Hodně tvrdý pád.
„Aspoň že budeme spolu,“ vydechla.
Slyšela Nica a Hazel, jak pořád křičí o pomoc. Vysoko, vysoko nahoře viděla sluneční světlo – možná poslední v životě.
Pak se Percy pustil drobné římsy a společně, ruku v ruce, padal s Annabeth do nekonečné temnoty.“

Rick Riordan (1964) americký spisovatel