„Moje psaní v redakci iDnes podléhalo cenzuře čím dál tím víc. Začalo to tím, co platí pro všechny redaktory - téma, o kterém chceš psát, se nejprve musí schválit na poradě. Už to je první cenzura, protože ti na nějaké zajímavé téma řeknou, že to není téma pro "naše čtenáře", že ty by to prý nezajímalo. Je tam samozřejmě i autocenzura, tomu se člověk nevyhne - po čase zjištíš, že tohle téma by ti nevzali, tak se o to už ani nepokoušíš příště s něčím podobným. Pak je samozřejmě několik rovin kontroly článku. Člověk napsal text, který pak někdo pročetl po obsahové stránce (zda je to pro čtenáře srozumitelné), pak to znovu četl ještě editor, který upravoval titulky, přepisoval věty, upozorňoval na to, co se mu nezdálo. U dlouho připravovaných textů bylo lidí, kteří měli potřebu se k textu vyjádřit, ještě více. Často kladli zcela protichůdné požadavky, takže člověk musel text třeba několikrát přestavět. No a když jsem se dostal do stadia, kdy mi řekli, že píšu moc doprava, tak jsem se dozvěděl, že speciálně na moje články si dají pozor a někdo je vždy zkontroluje ještě tuplem, aby se náhodou na internet nedostalo něco, s čím nesouhlasí. To už byla cenzura bez přívlastků a na to jsem přistoupit nechtěl.“

Témata

lidé , článek , text , cenzura , čtenář , kontrola , věta , požadavek , souhlas , pozor , člověk , stránka , náhoda , potřeba , čas , podobnost , psaní , protichůdnost , přívlastek , dál , porada , stadium , doprava , redaktor , srozumitelnost , redakce , titulek , rovina , internet , zajímavost , samozřejmost , moc