„Ani má spíž, ani má skrýše se nenaplní žvaněním.“

„Demokracie značně kazí mravy. Zvyká veřejnost na žvanění, totiž na chvástavost a pomluvy.“

Jean Dutourd (1920–2011) francouzský spisovatel

„Marnivost, žvanění a neopatrnost, jakož i lichá všetečnost příbuzné budou nepochybně. Všechny jsou dětmi z téže líhně.“

Jean De La Fontaine (1621–1695) francouzský básník, spisovatel a autor bajek

„Svoboda slova je pěkná věc; míň pěkné je, že přitom je - mimochodem ovšem - také svoboda žvanění a drzostí.“

Karel Čapek (1890–1938) český spisovatel

„Je důležité popsat podmínky, v jakých dnes Židé žijí v ghettech. Odolá nás pouze několik. Zbytek dříve či později zemře. Jejich osud je rozhodnut. Prakticky ve všech skrýších, kde se skrývají tisíce lidí, není pro nedostatek vzduchu možné zapálit svíčku.“

Mordechaj Anielewicz (1919–1943) vůdce polského židovského protinacistického odboje

„Život je dlouhá báseň o sedmdesáti zpěvech, nesmírně nudná, plná opakování, vycpávek, žvanění, zdlouhavých popisů a příšerných peripetií, ale stojí za to pozorně je číst, padneme-li čas od času na jediný nádherný verš, který nám seslali bohové docela neočekávaně, bez souvislosti s tím, co předcházelo, i s tím co následuje.“

Jean Dutourd (1920–2011) francouzský spisovatel

„Žádný jazyk na světě snad neměl tolik odpůrcův, nezkusil tolik nezasloužených ublížení a pronásledování, nezápasil s tolikerými nebezpečnými překážkami, úšklebky a rouháním, neztratil tolik drahých pokladův, knih a spisův, hned v hltavém plameni, hned v podzemních skrýších a jeskyních, jako náš tento, a přece naposledy všecko šťastně přežil, nad nenávistí zvítězil a hloupost zahanbil.“

Jan Kollár (1793–1852) český básník, lingvista, protestantský duchovní, spisovatel a vědecký spisovatel

„Dnešní den nedávničko teď nastával nám a jako budoucího něco začínali jsme jej, a hle, již zmizel! Kam se poděl dne tohoto čas ten, kterýž se ukázal, byl a minul, a na věky se nevrátí více? Dejž, milý Pane Bože, ať umíme počítati kratičké dny naše na světě, a moudře sobě počínáme vidouce, an tu místa k přebývání není; časové sami k terminu věčnosti ustavičně nás podávají. Čím jsem se prohřešil dnes, Pane Bože můj, uveď to, prosím, v zapomenutí věčné, ať to mně ani tobě na věky na paměť nepřichází. A když večer života mého přijde, zamlouvám sobě, Pane Bože, u tebe skrýši, v níž bych až do veselého z mrtvých vstání bezpečně odpočinouti mohl. A potom v slávu přijmeš mne.“

Jan Amos Komenský (1592–1670) český barokní spisovatel, filozof, náboženský spisovatel, pedagog, politický spisovatel a vědecký spisovatel

„Tlak budí protitlak. Alespoň u lidí s rovnými páteřemi. Když nás bijou po hubě, když nás vyhánějí, když nám věší na krk všechny zločiny světa, člověk, kterému nevypověděla službu čest, naučí se být teprve židem; stáhne se do sebe, nenechá se vyhazovat z národa a půjde sám. Tak by to řekl asi maloměšťák. Ale já jinak: Bijte si, blbci, bijte! Zatím jsem si vydobyl právo nazývat se Čechem, ne žvaněním o vlastenectví. Ne ze strachu o místo, o příslušnost, ale ze strachu o zem, o národ se z národa vyhodit nedám. Nazývat se Čechem, to si musí každý právo k tomu vydobýt. A já si je ještě vydobudu!! Pánové z pravicových večerníků, ještě se pozná, kdo je to český národ a kdo smí nosit jméno Čecha bez bázně.“

Hanuš Fantl (1917–1942) český básník

„Mám pocit," pravil jsem, "týkající se podélných čar života. Ve vztahu k nim musí být člověk přímý, protože jinak je jeho existence jen pouhá šaškárna, ukrývání tragédie. Musel jsem asi mít jakýsi pocit o těchto podélných čarách už v době, kdy jsem byl malý kluk, a v důsledku toho jsem chtěl vybudovat si život právě na nich. A tak jsem paličatě říkal, ne' všem přemlouvačům, jen proto, že mi ty čáry tvrdošíjně vězely v paměti, i když nikdy ne moc jasně. A poslední dobou tyhle vzrušující čáry už zase pociťuju. Když utuchne úsilí, jsou tu, jako dar. Tadyhle jsem předtím ležel na gauči a ony mě najednou proťaly, chvějivě a přímo. Pravda, láska, mír, štědrost, užitečnost, harmonie! A veškerý hluk a drhnutí, pokroucenost, žvanění, rozptýlení, námaha, nadbytečnost, to vše zmizelo jako cosi neskutečného.“

Saul Bellow kniha Dobrodružství Augieho Marche